Historická fasáda staronového zámku v Postupimi skrývá moderní interiéry
Braniborsko slaví. Tento víkend se veřejnosti poprvé otevřely brány nového městského zámku v Postupimi. Centru braniborské metropole dominoval přes 200 let. V roce 1945 po bombovém útoku ale vyhořel a jeho ruiny pak nechali východoněmečtí představitelé srovnat se zemí. Teď se zámek dočkal obnovy.
Před vstupní bránou se tvoří dlouhé fronty. Nejen obyvatelé Postupimi jsou na nový zámek zvědaví.
„Nemuselo to být. Vždy jsem si říkal, proč znovu stavět zámek. Asi bylo zapotřebí najít k tomu nějaký účel. Ale myslím si, že to je funkční,“ soudí jeden z čekajících. „Nová budova by se mi líbila víc, ale zapadlo to sem dobře,“ dodává další.
Za historickou fasádou se ukrývá zcela moderní interiér. Žádné zámecké sály jako z dob Fridricha I. Nový městský zámek bude sloužit braniborskému parlamentu, který se musel 22 let spokojit s provizoriem.
„Tohle je parlamentní kancelář ministerského předsedy. Interiéry všechny stejné, to bylo přáním architekta. Všude jsou stejné barvy,“ ukazuje Kersten Pranz z kanceláře premiéra velmi malou a prostou místnost. Stejně jako všechny ostatní je zařízena v bílé a červené, tedy v braniborských barvách.
Mezi prvními návštěvníky byla i zpravodajka Českého rozhlasu v Německu Klára Stejskalová
„Je příjemné, když se lidé mohou podívat, jak žijí a pracují jejich poslanci, a je milé slyšet, když někteří říkají, že by našemu premiérovi dopřáli větší luxus,“ připouští Pranz.
Procesí návštěvníků se přesouvá do plenárního sálu. Kulatá místnost s červenými sedačkami a originálním stropem je opět zcela moderní. Právě tam ale návštěvníci vedou bouřlivé diskuze. Většina je nadšená, především starým Braniborům ovšem vadí, že orel na stěně je bílý, a ne červený jako na braniborské vlajce.
„Ten bílý orel se sem nehodí. Architekt si může říkat, co chce. Braniborským tradicím odpovídá červená. Máme i takovou písničku,“ stojí si za svým 72letá umělkyně z Braniborska.
Kontroverzní výstava
Chodby v nové zámecké budově parlamentu zdobí 122 portrétů lidí, kteří v posledních stoletích významným způsobem zasáhli do historie.
Výstava Lutze Friedela se v posledních dnech postarala o pozdvižení daleko za hranicemi Braniborska. Vedle sebe totiž visí diktátoři, váleční zločinci, bojovníci za svobodu i němečtí pováleční kancléři.
Umělec chtěl mimo jiné ukázat na tenkou hranici mezi diktaturou a demokracií. „Slyšela jsem, co říkal umělec. Jsou věci, které respektuji, ale Hitler, Göring, Goebbels a naproti tomu Anne Frank, Ernst Thälmann... Hitler byl zločinec. Kvůli němu zemřel můj otec. Takové věci mohou viset v nějaké galerii, těch je tu v Postupimi dost, ale ne v nově otevřeném parlamentu,“ upozorňuje návštěvnice.
I na tuto výstavu, kterou se poslanci CDU snažili ještě krátce před otevřením zakázat, se názory různí. „Mně se všechny ty obrazy líbí. Postupimi se tak dostalo reklamy. Ale není příjemné, jak se o výstavě mluví,“ zaznívá z davu přihlížejících.
Hlavně ne lhostejnost
Rozdílných reakcí návštěvníků si je vědom také architekt Peter Kulka. Horší by ale podle něj bylo, kdyby lidé byli k nové stavbě lhostejní. A to rozhodně nejsou. Většina z necelých 20 tisíc návštěvníků, kteří během prvních dní do zámku zavítali, je nadšená.
Braniborská metropole se sice pyšní Sanssouci nebo Novým palácem, v centru města ale nějaká výraznější stavba chyběla. Budova do okolí krásně zapadla, obyvatelé Postupimi navíc mají i další důvod, proč být na nový městský zámek pyšní.
Podařilo se ho postavit za pouhého tři a půl roku, aniž by se nějak výrazně zvýšily náklady. To je v současném Německu něco skutečně výjimečného. Stačí se podívat na mezinárodní letiště Willyho Brandta v Berlíně nebo na Labskou filharmonii v Hamburku – nikdo zatím netuší, kdy začnou fungovat.
