Nový Zéland půjčil do Česka 50 portrétů Maorů od plzeňského rodáka Lindauera
Padesát portrétů novozélandských Maorů je ode dneška vystaveno v Západočeské galerii v Plzni. Do České republiky svůj národní poklad zapůjčil Nový Zéland a je to vůbec poprvé, co obrazy opustily tichomořské ostrovy. Tam portréty zhruba před sto lety namaloval plzeňský rodák Gottfried Lindauer.
„Lindauer je zobrazil v takové majestátnosti, se všemi těmi jejich atributy,“ popisuje ředitel Západočeské galerie Roman Musil a ukazuje na barevné plátno s náčelníkem jednoho z maorských kmenů.
Vyobrazený muž má zbraň, kolem krku amulet, uhrančivý pohled a tvář zdobenou tetováním. To podle Musila nebylo jen pro ozdobu, ale značilo i příslušnost k určitému rodu.
O výstavě obrazů G. Lindauera, zapůjčených do Plzně z Nového Zélandu, natáčela redaktorka Michaela Vetešková
Obraz působí skoro jako portrétní fotografie, možná i proto, že Lindauer Maory nemaloval podle živých modelů.
„A to z toho důvodu, že buď ten dotyčný náčelník už nežil, a zadruhé Maoři se samozřejmě neradi portrétovali,“ říká Musil s tím, že se báli, že jim portrétování vezme duši.
Lidé v Plzni mají poprvé možnost vidět souhrnnou Lindauerovu výstavu.
Malíř ze západočeského města odešel na Nový Zéland v roce 1874. Tam se stal známým jako vynikající portrétista původního maorského etnika a dnes patří k nejpopulárnějším umělcům takzvaného koloniálního období.
„Známe popisy situací, kdy při prvním vystavení těch maorských náčelníků v jistém aucklandském hotelu přicházely celé skupiny Maorů z různých kmenů – podle toho, jaký Maor tam byl tedy zrovna zobrazen – a víme, že když přišli do té hotelové místnosti, tak si sedli na zem do půlkruhu k těm portrétům a potom hodiny s nimi vlastně rozmlouvali, vzpomínali na jejich hrdinské skutky a vlastně s nimi jednali, jako kdyby to byli dál živé bytosti,“ podotýká Musil.
Podel něj je kolekce padesáti 50 portrétů novozélandským národním pokladem.
