Mo Jen píše o drsném čínském venkově a zatím mu to prochází, říká jeho překladatel
Čerstvý laureát Nobelovy ceny za literaturu, čínský spisovatel Mo Jen, si ve svých románech servítky nebere. Vykresluje především čínský venkov takový, jaký je. „Má velmi silný, nezaměnitelný, drsný rukopis, plný šťavnatých slov a nadávek,“ říká překladatel Mo Jena Denis Molčanov.
Čím se podle vás především vyznačuje Mo Jenova tvorba?
Vyznačuje se hlavně tím, že je svůj. Literární kritiku vždycky nějakým způsobem překvapí novým románem, neopakuje se. Zpracovává různá témata, kterým je vlastní to, co západní kritiku zajímá nejvíc. A to ten fakt, že píše o čínském venkově. Jeho příběhy jsou velmi surové, přesně tak, jako je čínský venkov. V poslední době se jedná o naprosté vykořisťování zemědělské pracovní síly velkými vlastníky nebo kulaky. Není to ale sociální kritika v pravém slova smyslu.
Švédskou akademii zaujal ‚halucinační realismus‘ jeho knih. Je to podle vás výstižné? A co srovnání s Franzem Kafkou nebo Josephem Hellerem?
Já doufám, že pánové z komise Mo Jena četli, když mu dokázali přijít na takovéto atributy. Mo Jen bývá spojován s magickým realismem. S Marquézem a latinskoamerickými spisovateli. Je pravda, že jeho postavy často bývají obdařeny magickými silami. Čerpá především z tradice čínského lidového vyprávění. Má velmi silný, nezaměnitelný, drsný rukopis, plný šťavnatých slov, nadávek, velmi sprostých občas. Myslím, že s Kafkovou vytříbeností a klidným, sice halucinačním, ale klidným tónem Kafky se to nedá srovnávat.
V jeho knihách se odráží i jeho osobní příběh?
Mo Jen vyrůstal na venkově jako syn kulaků, i když si to vlastně nezasloužili. Jeho dědeček koupil asi 1,5 hektaru půdy těsně před agrární reformou, takže celá rodina byla postižena cejchem velkostatkářů. Kvůli tomu ani nemohl jít na školu. Měl jenom základní vzdělání. V jedenácti se z něj stal zemědělský dělník. Kdyby nevstoupil do Čínské lidové armády, tak nevystuduje a nebude psát. Přijdeme o nobelistu.
Mo Jenovy knihy jsou velmi drsné, kritické vůči čínské realitě. Jak je možné, že je může v komunistickém režimu vydávat? Spekuluje se, že nad ním drží ochranou ruku někdo vysoce postavený v armádě.
To by byly diskuze na dlouho, co to je čínský komunistický režim. Myslím si, že Mo Jen určitě využil v 80. a 90. letech toho, že byl synem pluku, že byl vychováván a že na něj armáda byla hrdá jako na svého spisovatele. Tím pádem na něj žádný cenzor v té době nemohl. Ale že by to vyloženě stavěl na nějaké sociální nebo politické kritice, to se také říct nedá. Prostě je tam kulisa čínské reality a ta realita je taková, jaká je. On si prostě servítky nebere. A náhodou mu to vychází. Nikdo ho zatím nesestřelil, nikdo mu klacky pod nohy neháže.
