Národní divadlo šetří díky obnovitelným zdrojům energie
Z technického hlediska je Národní divadlo poměrně složitou továrnou, která využívá obnovitelné zdroje energie. Na provozu jeho tří budov – historické budovy, Nové scény a provozní budovy – se loni za plyn, elektřinu a pitnou i užitkovou vodu díky tomu ušetřily miliony korun. Energie se získává z chodu hydraulických zařízení jeviště, opon a táhel dekorací, ale také z tepelného čerpadla ve Vltavě nebo z tepla, které produkují diváci. Na jevišti, v podzemí i na střeše natáčela Jitka Hanžlová.
Na střechu provozní budovy Národního divadla se stoupá poslední patro po žebříku a člověk se dostane 22 metrů nad zem. „Tady byla instalována fotovoltaická elektrárna,“ vysvětluje náměstek technického ředitele Národního divadla Miroslav Růžička.
„Ten projekt je začleněn do projektu EPC – Energy Performance Contacting. Je to způsob financování projektu, který se splácí z dosažených úspor v horizontu 10 let. Na 10 let máme smlouvu s firmou ENESA,“ pokračuje.
Panely na provozní budově pokryjí společně s fotovoltaickou elektrárnou na střeše Nové scény šestinu minimální spotřeby divadla, která dělá v extrémních případech až 6 MW.
„Význam elektrárny je v tom, že jsme vlastně řešili i zatékání do střechy a tím jsme investici zhodnotili. Fotovoltaika je schopna si sama na sebe vydělat a ještě částečně přispívat na splácení investice do hydroizolace střechy,“ dodává ředitel společnosti ENESA Ivo Slavotínek.
Exkurze pokračuje v pátém suterénu, zhruba 10 metrů pod hladinou Vltavy. Zde je umístěno velké tepelné čerpadlo, které podstatnou měrou kryje tepelné ztráty objektu Národního divadla.
„Fór je v tom, že Národní divadlo je několik objektů a každý je jiný. Historická budova je kámen a nové budovy jsou sklo a ocel. To znamená, že i v zimě, když zasvítí na jižní fasády provozní budovy sluníčko, musíte je chladit. Ten stroj umí brát teplo z místností, kam svítí slunce,“ tvrdí Růžička.
Teplo, které cítíme, pochází z konstantě teplé nebo studené vody Vltavy. Zhruba od dubna letošního roku pokrývá energie vyrobená z vltavské vody veškeré tepelné ztráty všech objektů Národního divadla.
Jsme v provazišti Národního divadla, kde se bere teplo z hydrauliky, dalším zdrojem je hlediště. „V tomto velkém prostoru je velká výměna vzduchu, aby se diváci i herci cítili komfortně. Dodáváme tam velké množství energie, kterou jsme využili tak, že jsme dali velké výměníky pod střechu a dolů a vyměňujeme si ta tepla,“ popisuje Růžička.
Podle něho se díky zmíněným technologiím v objektech Národního divadla ušetřilo v minulém roce 6,5 milionu korun, což je zhruba 33 procent z celkových energetických nákladů Národního divadla.
