„Když je socha napadená dřevokazným hmyzem, ztrácí uvnitř hmotu a začíná pomalu křehnout,“ popisuje pro Český rozhlas České Budějovice vedoucí památkového oddělení českobudějovického biskupství Jiří Vácha.

„V tu chvíli je nejen důležité hmyz zastavit, ale i zvrátit tu destrukci, tedy zpevnit jednotlivé části, aby nebyly tak křehké,“ dodává.

Restaurátoři odkryli barevné nátěry soch z lipového dřeva až na povrch. „Tato místa se musí fixovat a také se někdy i retušují, aby byl dojem ze sochy ucelený, zároveň ale chceme vtáhnout do příběhu,“ dodává Jiří Vácha.

Stopy novějších zásahů

Dalším generacím proto odborníci nechávají záměrně odkrytá některá místa. „Vždycky je otázka, co ponechat, co sundat, co prezentovat. Je důležité zachovat nějakou stopu novějšího zásahu, takže tady jsou na řadě míst vzorky, jak vypadala úplně nejsvrchnější přemalba, která je z první půle 20. století,“ říká kurátorka Národní galerie v Praze Štěpánka Chlumská.

Dochované záznamy potvrzují, že vůbec nejstarší opravu památky udělali restaurátoři v 18. století. „Byla nastavena o spodní část, zvýšena, aby vyhovovala formátem do barokního oltáře,“ vysvětluje Chlumská.

Kvůli tomu také restaurátoři považovali sochu za barokní. Poslední zjištění ale naznačují, že dřevěný reliéf vznikl už začátkem 16. století.

„U středověkých památek většinou nemáme tu komfortní situaci, že bychom měli přímo datováno a signováno, ale bavíme se o takzvaných autorských okruzích. V případě Piety z Bílska jednoznačně autor působil v okruhu jižních Čech, nepochybně to byl umělec, který patřil k těm nejvýznamnějším, co se kvality mezi řemeslníky v regionu týče,“ doplňuje kurátorka.

V Klášteře svaté Anežky České se kromě sochy můžete podívat na doprovodnou výstavu, která zachycuje průběh oprav. Dřevěný reliéf Piety z Bílska bude v pražském klášteře do půlky června.

Martin Hrnčíř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít