Co jste si zapamatovala ze školní četby Máje?
Byla to opravdu spíš povinná četba. Vlastně jsem si vůbec nepamatovala, že nejde jen o lyrickou oslavu lásky a krás přírody, ale že ten hlavní lidský příběh je velmi temný.

A jak ho vnímáte teď?
Když jsem přijala nabídku ilustrovat Máj, věděla jsem, že se do tohoto díla budu muset opravdu hluboce ponořit. Mácha byl pro mě zprvu takový nepřístupný, ponurý mladý muž, který mluví o smrti. Vlastně jsem se k němu na úplném začátku málem otočila zády a nabídku odmítla.

Co se pak změnilo?
V době práce na Máji jsem sama procházela nesmírně těžkým obdobím. Čtyři měsíce bolestivě umíral můj drahý táta. Musela jsem se vypořádat se srdcervoucím pohledem na smrt a to mi pomohlo zůstat s Máchou. V jeho ponurých verších jsem začínala objevovat světlo.

Postupně jsem si uvědomovala, že hlavní téma Máchova Máje vlastně není smrt, ale je to naprostý a hluboký úžas nad životem, láskou, erotikou, přírodou…

A právě tím je pro vás Mácha nadčasový?
Ano, tím úžasem nad životem. Myslím, že se týká každého z nás. Jen ten úžas možná objevujeme každý v jiném věku. Někdo až těsně před smrtí. Máchova genialita spočívala mimo jiné i v tom, že nad životem uměl žasnout už ve velmi útlém věku.

Co je třeba, abychom pochopili příběh Máje?
Otevřená mysl, srdce a hlavně čas. Cítím, že v dnešní uspěchané době se nám mnohdy nedaří dát čas tomu, na čem opravdu záleží.

Máj je typ knihy, která si zaslouží, abychom s ní odjeli třeba na týden na chalupu, chodili po přírodě, nechali mobil vybitý a jen po večerech četli Máchu. Pak do něj pronikneme a pomůže v nás probudit ještě silnější úžas k tomu daru, kterým je právě život.

Proč jste pro ilustrace zvolila tmavý podklad?
Všechny ilustrace i celý příběh Máje je na tmavém podkladu, který představuje noční oblohu, jakési nekonečno. S tím nápadem přišla výjimečná knižní grafička Barbora Solperová.

Máchův úžas nad životem je umocněn právě tím, že ho dává do kontrastu se smrtí. A tento kontrast jsem chtěla v knize vyjádřit vizuálně. Noční obloha tak nese ilustrace i slova Máchy.

Používáte jinou techniku než vaši předchůdci, například Cyril Bouda, Jan Zrzavý, Toyen nebo Mikoláš Aleš. Kolik času jste strávila s Máchou?
Je to velmi dlouhý proces, protože pracuji s technikou leptu. Ta se původně používala v 15. století k leptání brnění. Na samotné kresbě pracuji několik týdnů až měsíc.

Ráda díla nejenom vymýšlím, ale také ráda pracuji manuálně. Myslím, že ruční práce má v sobě určitou upřímnost.

‚Kolébku mou i hrob můj‘

Osloví kniha i čtenáře ve světě? Četl ho například váš muž?
Máj je, myslím, univerzální. Můj manžel, britský fotograf Quintin Lake ho četl. Přirovnal ho k ikonickému britskému básníku Williamu Wordsworthovi.

Britské nakladatelství Jantar teď připravuje nejnovější překlad Máje. Chce ho publikovat v Británii a po světě právě v tomto novém vydání s mými ilustracemi. Jsem nesmírně pyšná, že mohu našeho drahého Karla Hynka takto doprovodit do světa. Stejně tak na mé dřívější ilustrace Babičky i Kytice.

Je nějaká pasáž v knize, ke které se vracíte?
Musím říct, že takových pasáží je víc. Ale ta, u které se mi derou slzy do očí, je tato:

Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou!

Proč právě tyhle verše? 
Jednak mi tak nějak připomínají mého tatínka, který prožil celý život v Čechách, jsou jeho kolébkou a jeho hrobem.

A navíc je pro mě tento verš nesmírně silný v tom, že dnes žiji v Anglii déle než  v Čechách. Tu svou zemi milovanou ale v sobě nosím každý den, promítá se do mého umění a jsem na ni tak nesmírně pyšná.

Mácha s vnitřním plamenem

Jak podle vás vypadal Mácha? Jeho opravdovou podobu neznáme.
Dovolila jsem si Máchu v jednom ze svých děl pro Máj nakreslit. Je to dílo Půlnoc, ve kterém je vyobrazen, jak se dívá tváří v tvář lebce popraveného Viléma do očí smrti.

Snažila jsem se ho vyobrazit tak, jak si ho představuji. Mladého muže s opravdovým vnitřním plamenem.

Máj je pro vás úžasem nad životem. Ale tím je i mateřství, sama jste mámou dvou dětí. Jak se promítá do vaší tvorby?
Téma mateřství se nedávno stalo základem pro můj velký projekt v centru Londýna, se kterým se mi podařilo uspět v architektonické soutěži. Vytvořila jsem nástěnné dílo o velikosti zhruba pětkrát dvanáct metrů, které je oslavou bývalé porodnice královny Charlotty.

Dílo má ve svém centru matku s dítětem a kolem narativní pásy zobrazující dětství a historii porodnice. V Londýně právě v těchto dnech probíhá instalace díla. Snad ho už sama brzy uvidím v reálu.

A kdy uvidíme vaši tvorbu v Česku?
V dubnu příštího roku začne moje největší retrospektivní výstava v Muzeu východních Čech v Hradci Králové. Bude to vůbec poprvé, kdy lidé na jednom místě uvidí více než 100 originálních děl za 25 let mé tvorby. Nesmírně si této příležitosti vážím.

V Anglii už žiju déle než v Čechách. Tu zemi milovanou, o které píše Mácha, ale v sobě nosím každý den, promítá se do mého umění a jsem na ni nesmírně pyšná.

Zuzana Burešová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít