Architekt Petr Stolín: Dětem se z ‚naší‘ školky nechce odcházet. To je víc než všechny ceny
Mateřská škola Nová Ruda na okraji Liberce architektů Petra Stolína a Aleny Mičekové získala 14. listopadu hlavní cenu na soutěžní přehlídce České ceny za architekturu. O zapeklitých životních i profesních cestách mluvil s Petrem Stolínem David Hamr. Dnes oceňovanému architektovi za totality komunisté nepovolili jít na gymnázium, a tak šel za strýcem do Liberce učit se na zedníka.
Pedagog, sportovec, zedník – to všechno jsou profese, které se více či méně týkají špičkového architekta Petra Stolína.
Architektura je zodpovědná, složitá práce, která by neměla vzbuzovat emoce, ale měla by motivovat, vychovávat a vytvářet příjemné prostředí k životu. Tak o architektuře mluví muž, který za svou práci získal tolik ocenění, že by to stačilo na samostatný text.
Jen letos dostal za budovu mateřské školy Nová Ruda ve Vratislavicích nad Nisou Grand Prix Obce architektů i titul Stavba roku ČR a aktuálně získal Českou cenu za architekturu. Nad všechna ocenění ale podle svých slov staví fakt, že do školky, kterou projektoval spolu s Alenou Mičekovou, se prý děti každé ráno těší a odpoledne se jim nechce domů.
Město má být i pro ženy. Architektky upravují místa v Barceloně, aby se na nich cítili dobře všichni
Číst článek
Sám sobě klientem
Školku koncipoval jako otevřený prostor, ve kterém se děti mohou volně pohybovat a mohou si daný prostor „interpretovat“ podle své fantazie. „Takové řešení školky kladlo nároky na změnu výukových metod pro učitelky. Musely se tomu přizpůsobit a naprosto skvěle všechny výchovné metody na toto místo adaptovaly,“ říká s tím, že inspirací mu byla vlastní předškolní léta. „Musel jsem se vrátit v čase a odpovídat si na otázku, jak bych chtěl žít jako dítě. Byl jsem sám sobě klientem,“ usmívá se.
Na vlastní kůži Petr Stolín dodnes testuje i kvádrový, dva a půl široký a pět metrů vysoký Zen House, za který byl před dvěma lety nominovaný na prestižní cenu Miese van der Rohe. Chtěl totiž dokázat, že i tak atypický prostor, původně zamýšlený jako dostupné bydlení pro mladé lidi, je opravdu dlouhodobě obyvatelný.
„Žije se mi tu úplně skvěle,“ odpovídá bez rozmýšlení. Tím spíš, že se do nového domu stěhoval z větších prostor. Nashromážděné věci proto rozdal nebo vyhodil a teď si nemůže vynachválit pocit volnosti a svobody.
Celý rozhovor si poslechněte v přiloženém audiosouboru.
