Stanice metra Depo Zličín se stavět nebude, Dopravní podnik města Prahy (DPP) projekt zastavil. Náměstek primátora Zdeněk Hřib (Piráti) jako jeden z důvodů uvedl, že by stanicí nejezdilo dost lidí.
Aby vilky nebyly uniformní, lidé si je měnili podle svého. „Někteří si řekli: Proč kolečka, proč ne čtvereček, obdélníček, áčko, háčko, elko, trojúhelníček… Ti odvážnější zvolili kosočtverec.“
„Budeme hlídat teploty jednotlivých prvků, které případně budou i zmokřeny obsluhou,“ uvedl architekt Máje Milan Mlada. Další opatření projednávají autoři projektu i s památkáři.
Nově zrekonstruované obchodní centrum Máj budí ve společnosti diskuze nejen o hranici umění a kýče, ale také o tom, jak přistupovat k ochraně kulturních památek.
„Tyto vilky střídmým architektonickým jazykem i vyváženou hmotovou kompozicí výstižně demonstrují stavební kulturu první poloviny 20. století,“ vysvětluje Panoch.
„Demokracii vnímáme tak, že všichni rozhodují o všem a současně nikdo o ničem. A to je ten problém. Praha má skvělou koncepci a plány, které se ale strašně složitě prosazují.“
Pětadevadesátiletý architekt Václav Krejčí zasvětil Mostu celý život. Bylo mu lehce přes třicet, když na konci 50. let minulého století vyhrál soutěž na podobu centra nového města.
„Přišlo mi, že v tom je určitý přesah: že jsou to stateční muži, ale samozřejmě ženy nesou tu tíhu, ženy cítí ztrátu těch lidských životů,“ popisuje autor pomníku, architekt a spisovatel David Vávra.
Návrh na přestavbu haly hlavního nádraží v Praze, který počítá mimo jiné s demolicí části brutalistní budovy ze 70. let a vybudováním nové dřevěné konstrukce, budí emoce.
„Očekávám, že se zhotovitel ozve v řádu maximálně týdnů. To, co tu vidíme, rozhodně nemá být k vidění půl roku poté, co byl park otevřen,“ zlobí se náměstek.
Česká republika má druhou největší ambasádu v Káhiře. Architektonicky hodnotný komplex od architekta Karla Filsaka bojuje od konce socialismu o své využití.
Nová asi 300 metrů dlouhá Štvanická lávka, přezdívaná HolKa, má usnadnit pěším i cyklistům cestu mezi městskými částmi Praha 7 a Praha 8. Konstrukce spojení má vydržet až sto let.
Filip Pšenčík se narodil s rozštěpem páteře, navzdory svému handicapu ale jako architekt pomáhá svým klientům s úpravou bydlení a výběrem pomůcek, které jim ulehčují život.
Hradci Králové se v té době říkalo ‚Salon republiky‘. „Město bylo úplně jinde než ostatní, už jen stavebním rozvojem a koncepcí města, ale i tím, jak se o těchto věcech uvažovalo,“ říká historička.
Nový územní plán by Kvilda mohla mít do tří let. O vznikajícím plánu se vedení obce chce transparentně bavit s obyvateli i vlastníky objektů a pozemků. První setkání se už konalo.
Nejlépe se lidé cítí v interiéru, který je z poloviny ze dřeva. Tvrdí to studie, na kterou se odkazuje architekt Matyáš Cigler: „Když se rozhlédnu po roubence, kde jsem vyrůstal, tak to platí.“
Dobové fotky zachycují mladé lidi v kulisách rostoucího moderního města. „Přezdívalo se mu Amerika ve Zlíně. Ale nejsem si jistá, že to byla taková selanka, jak vyznívá z fotografií,“ říká historička.
V rozhovoru mluví o tom, co všechno na stavbách viděl i co sám zkazil. A taky jak najít lidi, kteří svoji práci opravdu umí. „Řemeslníka bych negooglil,“ doporučuje.