SOUTĚŽ: Jak nakrmit diktátora. Sbírka reportáží zavádí do kuchyní hrůzovládců 20. století
Známý polský novinář Witold Szabłowski procestoval čtyři kontinenty, aby našel osobní kuchaře diktátorů a často jako první vyslechl vyprávění o jejich životě a kariéře. Jak to vypadalo v kuchyních, kde se vařily světové dějiny? A co měl k snídani Saddám Husajn, když vydal příkaz otrávit plynem desítky tisíc Kurdů? Na to odpovídá sbírka reportáží Jak nakrmit diktátora, o kterou si můžete zahrát v pravidelné soutěži serveru iROZHLAS.cz.
Žádný člověk není pro svého kuchaře naprostá zrůda – dokonce ani někdejší prezident Ugandy Idi Amin, přezdívaný řezník z Kampaly, ačkoli zrovna ten k tomu měl blízko.
Poznatek pochází z reportážní sbírky Witolda Szabłowského, který se vydal po stopách kuchařů, jenž pekli maso a dorty pro celou galerii tyranů. Přiměl je vyprávět o všem možném, od oblíbené polévky Saddáma Husajna až po to, zda se někdy báli o život.
Jejich očima vidí čtenáři notorické záporáky, jak si stěžují na přesolené omelety, obávají se o své zdraví, vyhýbají se manželkám nebo také touží po jídle svého dětství.
Ne každý z kuchařů v knize si myslí, že vařil pro tyrany. Ve zchátralém domě plném švábů se například polský novinář setkal s Floresem, někdejším kuchařem kubánského vůdce Fidela Castra, který dožívá své dny v osamění a bídě.
„Comandanta miluju, jako by to byl můj otec, jako by byl můj bratr. Kdyby sem dnes přišel a řekl: ‚Floresi, potřebuju tvoji ruku,‘ usekl bych si ji a dal mu ji,“ tvrdí Flores.
Dalším diktátorem, který vzbuzuje loajalitu, je Pol Pot. Szabłowski se vydává do Anlong Vengu, městečka podél břehů jezera Ta Mok, aby vyzpovídal Yong Moeun. Dlouholetá kuchařka jednoho z nejhorších zločinců 20. století dnes tráví dny sledováním evropského fotbalu na kabelovce.
NAPSALI O KNIZE
„Pikantní kulinářský „cestopis“, který obsahuje pasáže jako z Faulknera, ale i epizody komické nebo natolik plné intrik a zrady, že by mohl nést název S Machiavellim v kuchyni. Přitažlivá kniha, ze které vám bude běhat mráz po zádech.“ — Bloomberg
„Ve skutečnosti Szabłowského víc než chutě diktátorů zajímají oni sami, jejich osobní život, psychika a vášně. Klíčem jsou pro něj kuchyně a kuchaři. Přežili diktátory? Nepřinutí je trauma mlčet nebo se skrýt v anonymitě? Čtyři roky trvalo, než se k nim autor dostal. Chapeau bas! Skvělé čtení.“ — Marian Turski, historik
„Strhující kniha. Opravdu skvělý nápad. Je to něco jako Slepičí polévka pro duši, akorát se zvrácenými a krvelačnými diktátory.“ — Stu Does America
„Z fotbalistů mám ráda jednoho takového, který má podobně mírný úsměv jako Pol Pot,“ vypráví Moeun. „Jak se jmenuje? To si nepamatuju. Ukaž mi známé fotbalisty, řeknu ti to. To je on! Messi… Sám to asi vidíš, že se usmívá úplně stejně.“
Nad despotou, který má na svědomí smrt více než dvou milionů Kambodžanů, se rozplývá jako zamilovaná školačka. „Když jsem se poprvé setkala s bratrem Pol Potem, nezmohla jsem se na slovo. Seděla jsem v jeho bambusové chýši uprostřed džungle a dívala se na něj. Hlavou se mi honilo: Takový pěkný mužský!“ vzpomíná.
Kuchařka také zmiňuje Pol Potovu přezdívku Pouk, což khmersky znamená matrace. „Byl měkký, v tom spočívala jeho síla. Když se ostatní hádali, on si stoupl doprostřed a pomáhal jim, aby se domluvili. To je pravda. I úsměv měl mírný. Pol Pot, to byla chodící dobrota,“ prohlašuj Moeun.
Další kuchaři v Szabłowského sbírce mají o „svých“ diktátorech střízlivější představu. Když třeba Abú Alí dostal nabídku pracovat v kuchyni Saddáma Husajna, moc dobře věděl, že ve skutečnosti jde o rozkaz.
„Mohl jsem Saddáma odmítnout? Nevím, raději jsem to nezkoušel,“ svěřuje se reportérovi. Jeho popis prchlivého vůdce je i přesto podbarven empatií. Vrací se například k tomu, jak Husajn plakal na pohřbu přítele a dělal hloupé vtipy. Když byl Husajn šťastný, chtěl podle Alího, aby byli šťastní i ostatní, a tak kolem sebe rozdával obleky, auta i dináry.
Witold Szabłowski patří k výrazným představitelům polské školy literární reportáže. Jako novinář pracoval ve zpravodajské televizní stanici TVN24, v letech 2006 až 2016 působil v deníku Gazeta Wyborcza.
Pravidla soutěže
Přečtěte si Obecná pravidla soutěže o knihy se zpravodajským serverem iROZHLAS.cz
Ve svém knižním debutu Vrah z města meruněk: Příběhy z Turecka se snažil postihnout rozpolcenost Turecka mezi Východem a Západem. Získal za něj Cenu Beaty Pawlak, cenu Melchior a nominace na polskou literární cenu Nike a středoevropskou cenu Angelus.
V roce 2014 vydal knihu reportáží Tańczące niedźwiedzie (Tančící medvědi), v níž mu osudy cvičených medvědů slouží jako metafora vývoje zemí bývalého sovětského bloku po pádu tamních komunistických režimů. Její vydání v USA otevřelo autorovi cestu na americký knižní trh. V roce 2016 následovaly reportáže Spravedliví zrádci: Sousedé z Volyně, svědectví o etnických čistkách ve Volyni.
Jeho poslední kniha Jak nakrmit diktátora se letos ocitla ve finále literární soutěže o nejlepší světovou publikaci na kulinární téma. V polském originále vyšla v roce 2019. V českém překladu Jarmily Horákové ji vydala nakladatelství Dokořán a Jaroslava Jiskrová – Máj.
Pokud se chcete zapojit do soutěže o 10 knih Jak nakrmit diktátora, napište nám až do tohoto pátku 2. července do 18.00 na e-mailovou adresu soutez.irozhlas@rozhlas.cz odpověď na následující otázku:
Kterému diktátorovi se přezdívalo řezník z Kampaly?
Do odpovědi uveďte:
- Jméno a příjmení
- Adresu pro případ výhry
- Telefon, případně e-mail
Výherce bude server iROZHLAS.cz losovat ze správných odpovědí, každý se může v daném kole účastnit pouze jednou. Více se dočtete v pravidlech.
