Alkohol rozkládá vztahy i abstinujícím. Vzorce chování zůstávají, říká autorka Zápisníku alkoholičky
Zatímco do kin vstupuje příběh její první knihy, vydává Michaela Duffková po šesti letech abstinence Zápisník nealkoholičky. V ní popisuje vliv spoluzávislosti na vztahy. „Zůstávají tam naučené vzorce z doby závislosti – nebo tak to bylo u nás – nefunguje tam komunikace. A minulost, která vás může posilovat, vás taky může zničit,“ popsala Radiožurnálu v pořadu Host Lucie Výborné Duffková, která založila centrum pro léčbu závislostí Alkos.
Vy máte v té třetí knize, která teď vyšla, dva zajímavé termíny, u kterých bych se ráda pozastavila: spoluzávislost a nealkoholička. Začneme nealkoholičkou.
Nealkoholička je výraz Izabelky (její dcery, pozn. red.), který vymyslela tak tři roky zpátky. Mně se líbí, že nepoužila explicitně výraz abstinující alkoholička, ale vymyslela si svůj. Tak jsem ráda, že je součástí té třetí, a za mě k tomuto tématu poslední knihy.
Mým hnacím motorem byl hrozný vztek na alkohol a systém péče u nás, říká Michaela Duffková
Pojďme k tomu druhému termínu, to je spoluzávislost. Já jsem nevěděla, že něco takového je.
To neví spousta lidí a myslím si, že je to celkem zásadní problém, protože se týká většinou nejbližšího okolí toho závislého člověka: dost často někoho ve společné domácnosti, úplně nejčastěji partnerů, samozřejmě.
Tedy těch, kteří to ještě vydrží a neodejdou – anebo i těch, kteří odejdou?
I těch, kteří odejdou. Myslím si, že bez výjimky.
Tereza Ramba hraje dobře, ale Zápisník alkoholičky přesto nestojí za moc
Číst článek
Co je to spoluzávislost? Jak se dá definovat? Možná nás teď poslouchá někdo, kdo je v podobném problému ve vztahu, v jakém jste byla vy, a teď si říká: jsem já spoluzávislý, když je můj partner alkoholik, anebo ne?
Spoluzávislost se to těžko definuje. Ve své podstatě je váš život extrémně ovlivněn životem toho závislého. Přizpůsobujete se jeho chování, úplně měníte své běžné koníčky a fungování. Samozřejmě se tam mění i pozice moci ve vztahu.
V jakém smyslu se mění pozice moci? Mohli bychom to dokumentovat na vašem vztahu?
V podstatě se já, jako ta, co pije, dostanu do pozice, že mám máslo na hlavě a všechno dělám špatně. A partner se dostává do pozice, že všechno musí zvládnout on, všechno je na něm.
Takže přebírá zodpovědnost, vlastně i trošku drží moc nad tím druhým, řekla bych. Protože ve chvíli, kdy máte permanentní výčitky svědomí, je to pro toho druhého – i když to nedělá záměrně – takový operační prostor.
Jak se léčí závislost spousta lidí tuší. Jak se léčí spoluzávislost?
Ideálně párovou terapií nebo rodinnou terapií. Měla by být bezprostředně po, nebo ještě v léčbě toho primárně závislého člověka.
26:53
Nikdo nezačne pít jen tak. Vždy jsou za tím věci, které nevidíme, říká autorka Zápisníku alkoholičky
Číst článek
Když se dostanu do centra Alkos jako závislá, tak vy mi pomůžete i s tou párovou terapií?
Ano. U nás už je to součástí toho léčebného procesu.
Bez náhledu to nejde
Když jsem si přečetla vaši knihu Zápisník nealkoholičky, obdivovala jsem vaši obrovskou odvahu. Já už ji teda obdivovala, když jste šla v Zápisníku alkoholičky se vším ven, ale tady je to tak intimní, týká se to vztahu vás a vašeho manžela a všech peripetií, kterými všichni v životě procházíme minimálně jednou, ale málokdo má odvahu to říct nahlas. Kde vy jste ji vzala?
Myslím, že právě tím, že jsem šla ven už s tou závislostí. Radši na sebe „vybleju“ všechno, než abych chodila kolem horké kaše. Když už, tak už.
Mně přijde zvláštní, že jste ustáli váš alkoholismus a ten vztah se rozpadl až poté, co už jste byla čistá.
To je hrozně časté. To není nic neobvyklého.
Takže nějaké sepětí, společná snaha – a potom se stane co, že se ti lidé z toho společně ani nemůžou radovat?
Potom je tam ta neřešená spoluzávislost, Zůstávají tam naučené vzorce z doby závislosti – nebo tak to bylo u nás – nefunguje tam komunikace. Minulost, která vás může na jednu stranu posilovat, vás taky může zničit.
‚Pokud je to v ruštině, nenabízíme.‘ Ševčenkův knír je první ryze ukrajinské knihkupectví v Česku
Číst článek
Vy jste se rozvedli a každý jste si našli jiného partnera. Vám se s novým partnerem narodila holčička, a pak nastal návrat k manželovi. Rozhodla jste se tak proto, že nerada vzdáváte věci, nebo protože víte, že s tím chlapem to prostě má cenu, když už jste si jednou řekli ano?
Hodně velkou roli hrálo, že soud nám nařídil rodinnou terapii – když se neumíte dohodnout, tak to nařídí soud, což byl náš případ – a nám to hodně pomohlo minulost vyřešit. Do toho máme spolu s Ondrou dvě děti a spoustu společných zájmů, plánů.
Pak vidíte, že ta minulost vás může posílit a že ten vztah stál na něčem, co je strašně důležité. A tak jsme spolu.
Ten rodinný terapeut vám pomůže najít to, na čem ten základ kdysi stál, a řekne vám: toto je pevné, na tom můžete pokračovat dál? A co kdyby tam nic nenašel?
Věřím tomu, že by pomohl aspoň ty vztahy ustálit. Těžko říct, možná bychom si tu cestu nějak přesto našli, ale zásadní je, že se nám povedlo vyřešit ty zásadní bariéry, které mezi námi byly. To si myslím, že bez toho, aniž by vám poskytl náhled někdo třetí, nezaujatý a ideálně odborník, podle mě nejde.
Jak složitý byl návrat k bývalému manželovi? A čím se Michaela Duffková uklidňuje v abstinenci? Poslechněte si celý rozhovor.
