Zmíněné evropské tour jste vloni absolvoval jako čerstvě zletilý. Ačkoliv je to nejspíš sen každého mladého hudebníka, neříkal jste si, že je na to třeba příliš brzy?
Tuhle otázku sám sobě poměrně často pokládám (smích). Celý ten zážitek byl samozřejmě hrozně intenzivní a hodně dlouho jsem to ještě zpracovával. Ale obecně se snažím věci brát prostě tak, že se staly a asi se tak stát měly. Třeba konkrétně ta tour mi hrozně pomohla v sebedůvěře na pódiu. Prvních pár koncertů jsem byl nervózní jako snad nikdy předtím, ale pak si na to člověk nějak zvykne. Vlastně je to podobné, jako když si jde po probuzení čistit zuby. Stane se z toho přirozená věc.

Jak moc sám se sebou řešíte třeba téma pokory? Historie nám totiž ukazuje, že brzký úspěch může mladým umělcům často uškodit.
Obecně všemu v životě se snažím nepřikládat nějak zbytečně velkou váhu. V tom mi pomáhá třeba i to, že občas pracuju jako zvukař. V ten moment v podstatě sloužím někomu jinému a jsem de facto dělník hudby.

Jak na to vlastně reaguje vaše škola? Stále totiž studujete v Praze na gymnáziu, tedy instituci s denní docházkou.
Mám obrovské štěstí na učitele, protože mě v tom neskutečně podporují a už od druháku mám schválený individuální plán. Nepočítala se mi absence a když jsem měl všechny testy a úkoly, tak mě úplně nechávali být. Ale uvidíme, jak to dopadne u maturity. To bude asi ještě velká zábava.

A vaše akademická stránka tím tedy netrpí?
Já si myslím, že určitě ano. Na druhou stranu já to beru tak, že jsem si prostě vybral a nějak se to vyváží v muzice. Díky tomu, že jsem jí mohl dělat naplno, tak jsem získal takové zkušenosti, které bych neměl šanci získat, kdybych do školy chodil víc. Obecně u mě asi praxe převažuje nad teorií.

Je mezi vystupováním v zahraničí a českými koncerty nějaký rozdíl? Má české publikum něco, co to zahraniční prostě nenabízí? Nebo naopak?
Určitě, ten rozdíl byl mezi obecenstvy obrovský. Vlastně se občas trošku potvrdily takové ty národní stereotypy (smích). Samozřejmě to ale nebylo vždy.

Často se říká, že na české interprety v zahraničí nikdo nečeká. Je to podle vás stále pravda?
Kdyby se to mělo generalizovat, tak si myslím, že asi ano. Českých umělců, kteří se dokážou uchytit v zahraničí, tu nikdy moc nebylo a pořád bohužel moc není. Doufejme, že v budoucnu třeba bude.

A čím to je? Nejsou české kapely dostatečně kvalitní nebo je to selhání distribučních prostředků?
Určitě to není tím, že by české kapely byly špatné. Myslím si, že je to z velké části o nějakém sociálním kapitálu. Když člověk vyrůstá třeba tady v Praze, tak ostatní muzikanty potkává, poznává a všichni si navzájem pomáhají. Ale když vycestuje do zahraničí, tak si tuhle rodinku musí budovat znova, což už vlastně ani pořádně nejde. Člověk už znovu s někým jiným nevyroste. Na druhou stranu teď tomu třeba hodně pomáhají hudební showcasy, takže úplně nemožné to není.

V kapele jste suverénně nejmladší. Je takový věkový rozdíl spíš výhodou nebo nevýhodou?
Já mám pocit, že u nás v kapele je to úplně jedno. Občas si z toho samozřejmě děláme legraci, ale rozhodně to neberu jako nevýhodu. Navíc já se s věkovými rozdíly potýkám v podstatě celý život. (smích)

Hudba jako zaměstnání

Byl to právě zmíněný příběh s Genesis, kdy jste si uvědomil, že byste se mohl živit hudbou? Nebo se tato myšlenka dostavila až později?
Mám pocit, že se to vyvinulo tak nějak v průběhu. A vlastně až do nedávna jsem si občas říkal, jestli je vůbec dobrý nápad na to takhle spoléhat. Ale poprvé jsem o tom začal přemýšlet, když jsem byl na svém prvním velkém koncertě, konkrétně to byli Coldplay v roce 2012. To byl pro mě tak neuvěřitelný a intenzivní zážitek, že jsem si v tu chvíli říkal: Tak na tomhle pódiu bych jednou chtěl stát.

Dá se v Česku uživit hudbou, když člověk nechce dělat pop? Existuje spousta případů, kdy hudebníci udělali ten ústupek svému přesvědčení právě proto, aby jim dával projekt finančně smysl.
Já si myslím, že určitě. Je tady třeba i jazzová scéna, kde je to podle mě paradoxně i jednodušší. A pak jsou tu samozřejmě i způsoby, kdy se člověk může hudbou uživit ne jako aktivní muzikant, ale třeba jako zvukař nebo producent, což je vlastně přesně můj případ. Na druhou stranu pokud jde vyloženě o to, jestli se tu člověk uživí s hudbou, kterou třeba dělám já nebo teepee, tak to už je ta složitější možnost. A spíš než dělat nějaké výrazné ústupky, tak by, alespoň pro mě, bylo asi lepší živit se prostě něčím jiným.

Jak by měl teda podle vás vypadat kvalitní pop?
Z toho komerčního úhlu pohledu by měl mít pochopitelně čísla, na tom ta disciplína vlastně stojí. Zároveň by měl mít ale podle mě nějaké hudební kvality a být něčím originální.

V jednom rozhovoru jste ale řekl, že díky technologickému pokroku může dnes doma dělat hudbu téměř každý. Není právě toto v rozporu s tou originalitou, když vlastně každý může pracovat se stejnými zvuky?
Ten fakt, že to může dnes dělat kdokoliv, je samozřejmě pozitivní i negativní. Ale myslím si, že ta demokratizace hudebního průmyslu je naprosto skvělá v tom, že si úplně obyčejní lidé můžou hudbu dělat absolutně po svém a nepotřebují label nebo vydavatelství, aby mohli uspět. Myslím si, že pro českou scénu by mohl být dobrým vzorovým příkladem třeba sever, kde jsou skvělé elektronické projekty, nebo vlastně i sousední hudební scéna v Berlíně. Ale rád bych tedy také zdůraznil, že se necítím úplně kompetentní se k tomu vyjadřovat.

Zmínil jste hudební produkci, které se už také poměrně úspěšně věnujete. Mimo jiné teď spolupracujete s Jiřím Burianem, který patří na české scéně ke špičce. Jak těžký byl nástup k někomu s takovými zkušenostmi?
Jirka je úplně skvělý, otevřený a tolerantní člověk, takže díky tomu mi ta nervozita dost brzy opadla. Pro mě je to úžasné být v přítomnosti někoho tak zkušeného a jenom se snažím vstřebávat.

Existuje projekt, do kterého byste se jako producent nepustil? Myslím teď hlavně třeba z morálních důvodů.
Určitě. Ale muselo by to být něco, co mi jde hodně proti srsti. Ortelu bych třeba desku nesmíchal. Pro mě je nejdůležitější nějaká lidská symbióza a to, že máme odlišné názory, je naprosto přirozené. Takže pokud ten názor není úplně extrémní, tak se ho vždycky snažím respektovat. Jinak já osobně to v hudbě moc nemám potřebu projevovat. Vím, že mám nějaký svůj názor, ale ten mám spíš pro sebe, než abych ho ukazoval navenek.

Kdo je badfocus?

S teepee hrajete dream pop, badfocus je taková experimentální elektronika, vaše bývalá kapela Lost Notion se klonila zase k jazzu. Jste tedy vůbec stylově vyhraněný? Nebo různě kombinujete prvky hudebních žánrů ve všech projektech?
Vlastně jo. Podle mě jsou jenom dva typy muziky - ta dobrá a ta špatná. To si samozřejmě každý určuje sám a nejde to nijak měřit. Takže to, co já osobně považuji za dobrou muziku, se snažím používat všude. Logicky v teepee nehraju jazzová sóla, ale i takové zdánlivě nemyslitelné kombinace můžou vytvořit právě ten originální zvuk nebo postup, o kterém jsem mluvil.

V teepee vás můžeme primárně vídat za pianem a syntezátory, ve své sólové tvorbě jako badfocus ale hrajete i na baskytaru, kytaru, drum machiny a různé další nástroje. Se kterým nástrojem byste si netroufnul vystoupit?
Pro mě je nejdůležitější, abych vždycky sloužil tomu danému dílu. Takže i kdyby to měly být třeba bicí, na které v podstatě fakt nic neumím, ale budu přesvědčený o tom, že to tam patří, tak s tím nástrojem vystoupím.

Svou debutovou sólovou desku wallflower sám popisujete jako naturalistickou nebo inspirovanou naturalismem. Jak vůbec vypadá hudební naturalismus? Historicky není nijak moc definován.
To je termín, který jsme tak trochu vymysleli s mým manažerem. Znamená to vesměs to, že tam není moc stylizace a je to prostě takové objektivní. Když je ten zvuk ošklivý, tak ho ošklivý nechám.

Na křtu desky v Divadle Archa publikum sedělo - to je u elektronických projektů poměrně nezvyklé. Bylo to kvůli bezpečnostním opatřením, která akce na státní nepovolovala, nebo se bude na badfocusovi sedět vždycky?
Určitě ne. Badfocus má být do budoucna spíš taneční elektro projekt.

Čím bude inspirované to příští album? Předpokládám, že s vaším tvůrčím tempem už na něm pracujete.
Už na ní dělám a dokonce už je skoro hotová. Bude to elektro, bude to taneční a bude to asi hodně zlá party. (smích)

Je badfocus někdo jiný než Prokop Korb?
Ne, to jsem prostě já. Akorát já, co dělám muziku.

V jednom rozhovoru jste řekl, že hudbu děláte až moc. Co to v praxi znamená?
Já se to pořád učím. Určitě už to není dobré, když jdou stranou nějaké základní lidské potřeby. Když se člověk nestíhá vyspat, protože musí smíchat pět desek a do toho si nacvičit svůj set na živé vystoupení, tak už to prostě není správně.

Josef Kaňka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít