Co dělám v rozhlase: Přebíhám z patra do patra. Jednu část dne trávím v redakci kulturního zpravodajství, kde připravuji příspěvky o aktualitách a zajímavostech ze světa hudby nebo rozhovory s českými i zahraničními umělci. Ty jsou vždy k přečtení na zpravodajském serveru iROZHLAS. Slyšet mě nejčastěji můžete na Radiožurnálu a Plusu. Druhou část dne pak trávím s členy Dismanova rozhlasového dětského souboru, kde se coby asistent hlavní vedoucí Magdaleny Gracerové Chrzové věnuji přípravě podcastu Děti se ptají a dalších zvukových výstupů.

Před rozhlasem: Bylo mi 5 let. V první třídě jsem se totiž sám stal Dismančetem a od té doby jsem se z Vinohradské nehnul. Také doufám, že už brzy budu moct říct, že jsem před rozhlasem studoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Tu momentálně souběžně s prací v rozhlase stále zdolávám v rámci navazujícího magisterského programu. Na fakultě zároveň vedu seminář zaměřený na podcastovou tvorbu.

Co mě baví: Rád sportuji, čtu, cestuji se svými dvěma bratry, ždímám život s přáteli, směji se s kolegy, a když funguje páter noster, občas se jen tak projedu kolem dokola.

Co mě vždycky dostane: Když se mě někdo ptá, proč pořád nosím čepici. Pak si ji ale sundám a každý už naštěstí ví.

Z rozhlasové pavlače (aneb víte, co se o vás říká?): Když jsem v rádiu začínal pracovat, všichni si mě prý pamatovali jako toho kluka, co tahá po chodbách velkou maketu velblouda ve vozíku. To, že je to rekvizita z představení Dismanova souboru, jsem bohužel nikdy nikomu nestihl vysvětlit.