Jako cvok mohu říkat, co si myslím. Vadí mi presovat se do lidských norem, říká Dagmar Pecková
„Nemám už co ztratit. Takže si neberu servítky,“ říká čtvrteční host Osobnosti Plus, operní zpěvačka Dagmar Pecková, která podle svých slov dosáhla víceméně všeho, čeho chtěla.
„Mohu se chovat, jak sama chci. Myslím si, že připadat si jako cvok nebo blázen má v sobě strašně moc svobody. A vzhledem k tomu pak můžete říkat věci, které si mnohdy lidé nedovolí říct, aby si jiní o nich nemysleli, že jsou cvoci,“ říká v rozhovoru Pecková.
„Jsem ráda, že jsem cvok, že si tak připadám a že nadále mohu říkat to, co lidé slyší buď rádi, nebo neradi. Vadí mi presovat se do lidských norem a ještě víc mně vadí lidská faleš. A takové to: ‚my to všechno víme líp‘ mě dokáže vždycky vytočit strašným způsobem,“ dodává.
Opera v dnešním podání mě nebaví
Zpěvačka, která zažila snad všechny úspěchy, kterých lze v žánru opery dosáhnout, vysvětluje svůj odchod z branže.
„Vrátila bych se, kdybych mohla ztvárnit zase roli v Kurtu Vailovi, třeba v Žebrácké opeře, to by mě hrozně bavilo. Ale takové ty Smetany, to už ne. Nechci říct, že k této hudbě nemám vztah. Ale klasická opera, kterou se režiséři a dirigenti neustále snaží probudit k současnému životu a neustále se snaží ji obnovovat, přitom to prachsprostě ‚przní‘, to mě jednoduše nebaví,“ dodává skutečně bez servítků.
Pohlcena rolí
Když je slavná mezzosopranistka v roli, pohltí ji natolik, že na reflexi publika nemá příliš čas. „Musíte vnímat partnery, věci, které na jevišti máte dělat, hlídat si převleky, dirigenta... Vlastně vytváříte celou postavu. Když děláte koncert, záleží pak na tom, jaký je repertoár. Když zpívám Janáčka, tak je komunikace s lidmi úplně jiná, než když zpívám Mahlera. To je člověk opravdu ve svém světě a vytváří si muziku v sobě,“ přemítá.
Ať jsou děti šťastné
Ve výběru povolání svých potomků je Dagmar Pecková liberální a netrvá na tom, aby se věnovali hudbě.
„Z rolí, které končí smrtí, je strašně namáhavé se dostat potom zpátky.“
Dagmar Pecková
„Pokud mají moje děti jiné představy o životě, proč bych jim v tom měla bránit? Proč mám nutit svého syna, aby se stal například cellista u dvacátého pultu nějakého oblastního orchestru, když si raději bude šroubovat na autech? Ať je šťastný – a ne nějaký frustrovaný muzikant, který chodí do práce a nebaví ho to. To jsou konce. Takových lidí pár znám a není to hezké, není to hezký život,“ říká.
Kubišová je vzorem morálního kreditu
„Na koncertě ke 100. výročí republiky budu stát na scéně společně s Martou Kubišovou. Za což jsem ráda, protože pro mě byla vždy vzorem morálního kreditu, kterému se nikdy nezpronevěřila,“ říká Dagmar Pecková ke svým nejbližším plánům.
