Scenárista Aaron Sorkin ve svém režijním debutu zpracovává vzestup a pád pokerové princezny Molly Bloomové, v jejímž exkluzivním klubu prohrávali miliony známé osobnosti typu Tobeyho Maguira nebo Leonarda DiCapria. Jeho Velká hra nabývá kvalit sportovních filmů, neztrácí ale na typické sorkinovské ukecanosti.

Recenze Los Angeles / New York 14:20 12. ledna 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Slyšel jsi o Kirké?“ ptá se filmová Molly Bloomová (s tváří Jessicy Chastainové) jednoho ze svých hráčů a zároveň obdivovatelů. „Byla to mocná kouzelnice, která muže lákala zpěvem, krásou a jídlem, a pak je proměňovala v prasata,“ vypráví mu s vážnou tváří, zatímco muž nechápavě přihlíží.

Je to jedna z replik, která do života skutečné Molly nepatří, ale mnohé o něm vypovídá. Navíc přesně zapadá do Sorkinova světa obsáhlých dialogů, jejichž kadenci české titulky nezvládají a kam se vždy najde příležitost přihodit pár statistických údajů a na první pohled nahodilých faktů.

Allenovu novinku Kolo zázraků můžete s klidem vynechat. O nic nepřijdete

Číst článek

Stylizace právě do této mytické báje ale samozřejmě náhodná není. Aby si Molly, v té době nadějná lyžařka donucená odejít do předčasného sportovního důchodu, přivydělala peníze, začala pracovat jako osobní asistentka pro jednoho nepříliš milého chlapíka, který po večerech pořádal tajné hazardní sedánky s účastí populárních osobností ze světa filmu a sportu nebo prachobyčejných zbohatlíků.

Aspirující právničce tento výhradně pánský klub, kde se prohrávají statisíce až miliony dolarů za noc, učaroval. Fascinovaly ji jeho zákonitosti, v jeho rytmu se našla. Došlo jí však, že aby v tomto prostředí uspěla, musí na to jít jinak. A tak kompletně změnila svou image a přebrala bývalému šéfovi klienty do vlastního exkluzivního pokerového doupěte. V době největšího úspěchu jí přitom bylo teprve 26 let.

Velká hra, která vychází z autobiografie Molly Bloomové, je příběhem schopné ženy navigující své úspěchy i neúspěchy ve světě mužů. Pro Chastainovou je to tím pádem perfektní role – i když po filmech Případ Slone nebo 30 minut po půlnoci by někdo mohl namítat, že je to pro ni už spíše taková bezpečná parketa.

Charakter sebevědomím a moudry sršící podnikatelky nicméně držitelce Zlatého glóbu padne. Molly Bloomová totiž v žádném případě není jednorozměrná postava. Nosí sice vyzývavé oblečení, ale se svými klienty udržuje striktně profesní vztahy. Působí chladně, vypočítavě, ale ve výsledku vždy doplatí na svou dobromyslnost. A do toho všeho ji drásá pocit méněcennosti vycházející ze vztahu s otcem.

Chastainová se stejně dobře sžívá s jejími měnícími se polohami jako s kulometnými dialogy Aarona Sorkina. Pro scenáristu a režiséra v jedné osobě přitom také nejde o zrovna překvapivou volbu materiálu, protože Sorkin jednoduše nepíše hloupé postavy. Dá se už ovšem polemizovat, jaká část reality musela ustoupit, aby se fiktivní Molly Bloomová vešla do jeho prismatu chodících a mluvících scén.

V Sorkinově režijní prvotině se rychle střihá a hojně užívá grafiky, z pokeru se tím pádem stává docela napínavý sport (po Moneyball je to asi nejblíž, co se Sorkin dostane ke sportovnímu filmu), na jehož vražedné tempo přistoupí i ti, co jeho pravidlům nerozumí.

Nelze popřít, že je Sorkin mistrem slov, která dokáže gradovat tak, že celé kino dokáže kolektivně zaúpět bolestí. Tím, že nemá tvůrčí protiváhu v režisérovi, se však nezvratně stává – podobně jako samotná Molly – sám sobě nepřítelem. Jeho snímek tím pádem lpí na expozici. A jelikož flashbacky se v podstatě prokecají (překrývá je navíc voiceover Chastainové, který nestačí být otravný), na upřímné emotivní chvíle zbývá jen necelá polovina stopáže. Velká hra je ale natolik zábavná, že se to vše dá se širokým úsměvem ve tváři přehlédnout.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít