FILM: Po závažné zprávě přijde pauza na ticho. Jak se cvičí budoucí lékaři
„Lékař, který neumí souznít s člověkem, nemůže být dobrý lékař,“ tvrdil Josef Koutecký, dlouholetý děkan 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Dají se ale empatie a komunikační dovednosti naučit? Krátký dokumentární snímek o výuce mediků, který byl v premiéře uveden na letošním festivalu Ji.hlava, si můžete přehrát v záhlaví článku.
„Měla by to být krátká, úderná zpráva. Takový palcový titulek jako v novinách. Představujeme si, že se to pacientovi zaryje do paměti,“ vysvětluje studentům Lucie Hrdličková, lektorka semináře Profesní komunikace s podtitulem Sdělování závažné zprávy.
„Výsledky CT ukázaly na nové metastáze v játrech,“ uvádí Hrdličková jako příklad. „Jedna krátká věta, která pro pacienta bude dobře srozumitelná. A pak uděláme co? Pak zmlkneme. Protože co se děje s pacientem? Začíná jít do emocí. Začne plakat, popírá, může křičet, může být agresivní. Po nás se chce, abychom ho nechali si po sdělení té závažné zprávy těmi emocemi projít.“
Necelou půlhodinu dlouhý film Tělo–duše–pacient sleduje adepty lékařství v různých fázích studia, jejich pedagogy a pacientku. Bez komentáře či provokovaných otázek, pouze formou pečlivě připravené observace.
„Hlavním cílem bylo ukázat širší veřejnosti, jak vlastně vypadá moderní výuka studentů medicíny. Tedy že se nejedná jen o biflování z učebnic, ale že studenty učíme, jak se chovat v konkrétních situacích,“ říká ke vzniku dokumentu děkan 2. lékařské fakulty UK Marek Babjuk.
PREMIÉRA ONLINE
Snímek Tělo–duše–pacient vznikl jako nekomerční projekt s informačním a vzdělávacím potenciálem. Jeho cílem je podle tvůrců dát originálním způsobem nahlédnout do zákulisí vybraných aspektů studia medicíny, a to jak budoucím uchazečům, tak široké veřejnosti. Proto byl film po premiéře na Ji.hlavě uveden zdarma online.
Režie se ujal Jindřich Andrš, autor kriticky i divácky úspěšného snímku Nová šichta. V něm sledoval propuštěného horníka, který se rozhodl přeučit na programátora.
Tělo–duše–pacient zachycuje sedm mediků a mediček, jak se – poprvé v rolích lékařů – ocitají v náročných simulovaných i reálných situacích. Dojde i na záběry z takzvané „ká desítky“, tedy předmětu, během něhož medici po dobu deseti dní stínují lékaře při práci – účastní se s nimi vizit, jsou přítomni u ambulantních vyšetření a seznamují se s chodem kliniky.
„Snažil jsem se porozumět tomu, co prožívají budoucí lékaři, jakou výuku oceňují, a jakou třeba ne. Zjistil jsem, že mají hodně teoretické výuky, kdy si toho moc nevyzkouší ani neprožijí. Ale právě to prožití znamená stát se lékařem a jim to chybí. Když jsem s nimi potom absolvoval několik zážitkových typů výuky, viděl jsem, jak jsou nadšení. A to rozhodlo,“ dodává dokumentarista Andrš.
