Za šest let prošel šest milionů tajných dokumentů. The Report ukazuje vznik americké zprávy o mučení
Nezákonné, nemorální a neúčinné. K takovému závěru došla v roce 2014 téměř sedm tisíc stránek dlouhá zpráva Výboru pro zpravodajské služby amerického Senátu, která posuzovala vyšetřovací praktiky CIA v boji proti terorismu. O jejím zveřejnění a také několikaleté usilovné práci jednoho vyšetřovatele vypráví nové politické drama, které je od pátku dostupné ve videotéce společnosti Amazon.
„Zjistěte, co mají, a přečtete si každé slovo,“ prohlásí ve snímku The Report (Zpráva) směrem k Danielu J. Jonesovi (Adam Driver) senátorka za Kalifornii Dianne Feinsteinová (Annette Beningová).
Feinsteinová stála v čele vyšetřování, které posuzovalo kolem 6,3 milionu stránek vnitřních dokumentů Ústřední zpravodajské služby (CIA). Výsledkem byla zhruba 6700 stránek dlouhá zpráva, jejíž kompletní, necenzurované znění zůstává stále tajné. Jonesovi bylo původně řečeno, že mu práce na ní zabere rok. Nakonec to ale bylo šest let.
Wateboarding používat nebudeme. Je mi jedno, co chce Trump, prohlásil McCain
Číst článek
Závěry zprávy o mučení ukázaly, že CIA klamala americkou veřejnost o účinnosti takzvaných „posílených vyšetřovacích technik“, které mnozí – včetně bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy, jenž během svého úřadu jejich používání zakázal – označují za mučení.
Praktiky zahrnující spánkovou deprivaci, věznění v malých prostorách, bití, psychický teror i simulované topení (tzv. waterboarding) byly podle Jonese a jeho týmu zbytečně brutální, neefektivní a nepřinesly informace, které by mohly zachránit americké životy.
Voda je žlutá
Podle zjištění senátního výboru zadržovala CIA mezi lety 2002 a 2008 nejméně 119 lidí v tajných věznicích po celém světě. Jak uvádí magazín Time, 39 z nich bylo mučeno. Vyšetřovací praktiky způsobily několika z nich halucinace, stavy paranoie či nespavost, u některých dokonce vedly k pokusům o sebepoškozování. Nejméně jeden ze zadržených zemřel, nejspíše v důsledku podchlazení.
Takzvané posílené vyšetřovací techniky navrhla dvojice psychologů James Elmer Mitchell a Bruce Jenssen, kteří do té doby neměli žádnou zkušenost s výslechy, Al-Káidou ani bojem proti terorismu. Byl to právě článek ve Vanity Fair odhalující totožnost mozků za mučícími praktikami, který přiměl scenáristu a režiséra Scotta Z. Burnse, aby události zadaptoval do filmu.
'Neobnovíme program zadržování a výslechů.' Kandidátka na šéfku CIA vysvětlovala řízení tajné věznice
Číst článek
The Report zobrazuje, jak tisícistránkový dokument dlouhé roky vznikal i jak jeho vydání následně Daniel J. Jones se senátorkou Feinsteinovou obhajovali před zpravodajskou službou za éry George Bushe mladšího a později před Obamovou administrativou. Zachycuje tak i „pekelné léto“, jak Jones přezdívá období, kdy se zástupci CIA začali projednávat jednotlivé části zprávy.
„Znali jsme fakta. Jako bychom říkali: ‚Voda v moři je modrá. Tady to vidíte.‘ A oni odvětili: ‚Ne, myslíme si, že je žlutá.‘ A my říkali: ‚Ale tady je k tomu důkaz, vidíte? Je modrá,‘“ cituje Jonesova slova magazín Time.
V jedné scéně snímek ukáže také jeho negativní reakci na drama 30 minut po půlnoci, podle kterého mělo mučení zadržených po útoku na newyorská dvojčata z 11. září 2001 přinést důležité informace.
Snímek Kathryn Bigelowové měl premiéru v roce 2012, tedy pouhý rok po smrti teroristického vůdce Usámy bin Ládina. V té době byl Jones stále ještě na začátku svého vyšetřování. Jak řekl pro deník The Washington Post, tehdy si uvědomil, že zatímco se snaží složit dohromady střípky přísně utajovaného příběhu, hollywoodská verze událostí se už dostává do povědomí veřejnosti.
Daniel J. Jones spolu s filmařskou delegací uváděl evropskou premiéru snímku v říjnu na festivalu v Londýně. Zrovna v té době vyšla v médiích zpráva o tom, že se objevil druhý takzvaný whistleblower v kauze telefonátu amerického prezidenta Donald Trumpa s jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským.
Že v současné době vystupuje tolik lidí na veřejnost s tajnými informacemi, podle Jonese není známka přizpůsobivosti naší společnosti, ale toxického systému. Při diskusi po projekci filmu to srovnal s existencí medvěda pizzlyho, mezidruhového křížence medvěda grizzlyho a ledního medvěda, který se také přizpůsobil nepříznivým klimatickým podmínkám.
KDO JE WHISTLEBLOWER?
Whistleblowing je anglický výraz pro zapískání na píšťalku. V přeneseném smyslu tak pojmenováváme situaci, kdy se nehraje podle pravidel a člověk na to upozorní. Asi jako když rozhodčí zapíská faul při sportovním zápase. Na zásadní pochybení upozorní tzv. whistleblower neboli oznamovatel osobu nebo instituci, která toto sdělení prověří a proti protiprávnímu jednání zakročí. Může jít o korupci, ale také o situace, které ohrožují zdraví lidí nebo životní prostředí.
Zdroj: Encyklopedie Radiožurnálu
Whistlebloweři se v posledních letech těší oblibě také v kinematografii. Jen letos vstoupilo do amerických kin několik snímků, které dramatizovaly události spojené s velkými mediálními kauzami uplynulých roků.
Skandálem kolem daňových úniků v kauze takzvaných Panama Papers se zabýval Prací automat, kriminální tragikomedie, k níž napsal scénář už zmíněný Scott Z. Burns. Film Official Secrets odkrýval nátlak amerických tajných služeb na zahájení invaze do Iráku v roce 2003, Bombshell zase sledoval pád šéfa americké zpravodajské stanice Fox News Rogera Ailese, kterého několik zaměstnankyň obvinilo ze sexuálního obtěžování.
Daniel J. Jones míní, že je dnes otázka politické odpovědnosti mnohem naléhavější než kdy dříve. Obdivuje počínání těch, kteří našli odvahu a bojují za transparentnost, ale zároveň ho děsí, že naše společnost „nutí promlouvat administrativní pracovníky“.
