Oblíbený americký herec George Clooney si pro svůj nový režijní počin zvolil krvavou komedii podle bratrů Coenových. Do hlavních rolí přitom obsadil neméně oblíbeného Matta Damona a Julianne Moorovou. Ani všechna láska a obdiv k tvůrčímu týmu ale nedokáže překonat fakt, že je Suburbicon docela nuda.

Recenze Suburbicon (USA) 10:48 10. listopadu 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Šedesátitisícový Suburbicon je vzorové americké sousedství. Po ulicích se vesele prohánějí děti na kolech a pulty v samoobsluze přetékají lákavými produkty z reklam. Nepovolující úsměv na tváři všech obyvatel pak dává najevo, že jsou díky klidu a pohodě svého městečka připraveni čelit jakýmkoli nástrahám.

Ukáže se však, že jednu věc kompletně bělošské obyvatelstvo opravdu neočekávalo – a to příchod první černošské rodiny.

Věčný svit zatvrzelé mysli. Snímek Milda ukazuje Jakeše jako vitálního dědečka neschopného reflexe

Číst článek

Skutečný děj Clooneyho v pořadí už šestého filmu nicméně začíná až o pár scén později, v posteli malého Nickyho (Noah Jupe). Toho jeho otec (Matt Damon) vyruší od poslechu rozhlasu oznámením, že jsou v jejich domě dva neznámí muži.

Napohled jasná dvojice gangsterů přiváže rodinu (včetně Nickyho na vozík upoutané matky a jejího identického dvojčete, obě zahrané Julianne Moorovou) k židlím v jídelně. Po teatrálním výčtu hrozeb je nato všechny postupně uspí pomocí chloroformu. A zatímco chlapec podléhá jeho účinkům, vyděšeně sleduje, jak jeho maminka dostává té dávky až příliš.

Mezitím, co se Nicky vyrovnává se smrtí matky a stále podezřelejším chováním otce a tety, se černošská rodina odvedle oddává poměrně normálním činnostem. Matka věší prádlo, syn si hraje na dvorku a otec čte noviny. Obrázek absolutní spokojenosti kazí jen skupina Suburbičanů, která jim před domem buší do poklic a zpívá jižanské písně oslavující otroctví.

Clooneyho paralelní vyprávění je zároveň tím nejzajímavějším a nejzmatečnějším na celém snímku. O rodině Mayersů se totiž kromě jména nic nedozvíme. Pracujeme tak alespoň se stejným množstvím informací jako zbylí obyvatelé, kteří jsou i přesto odhodlaní vyštvat je ze Suburbiconu.

Na jedné straně je xenofobní linka vítaným motivem, a to kvůli své univerzálnosti. Nikoho z diváků asi nenapadne, že by k podobnému incidentu mohlo dojít pouze ve Spojených státech zhruba v 50. letech minulého století a týkalo se výhradně Afroameričanů. Upozadění Mayersovic příběhu navíc podtrhuje absurditu situace, v níž se nacházejí. I přesto se však nejde zbavit dojmu, že struktura celého vyprávění nefunguje.

Sociální komentář ve vedlejší lince totiž sdílí se samotnou zápletkou doslova jen plot mezi domy. Jakkoli je tak záměr v Clooneyho společenské satiře ušlechtilý a důležitý, v rámci krvavé černé komedie, která se před diváky odvíjí ve zbývajících 90 minutách, nedokáže obhájit svou přítomnost. Mimo jiné také proto, že nepřináší nijak radikální ani šokující odhalení.

Suburbicon ale především doplácí na svou klíčovou ambici, a to na snahu být sebeuvědomělou komedií, která nešetří bizarními momenty a rozlitou krví. A přitom pořádně nezvládne uspokojit příznivce ani jednoho z jmenovaných žánrů. Linka Nickyho rodiny je navíc příliš jednoduchá, aby diváka bavilo ji s napětím sledovat více než hodinu.

Není přitom pravda, že by ve snímku nebyly vtipné momenty. Například jen samotný příchod Oscara Isaaca v roli pojišťovacího agenta patří k nejlepším komediálním scénám filmu. Ačkoli tak klimbající diváky přiměje vrátit svou pozornost k ději, dá jim také falešnou naději, že se po Isaacově odchodu bude dál dít něco zajímavého.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít