Timothée Chalamet má za sebou záviděníhodné období. V uplynulém roce se objevil rovnou ve dvou filmech nominovaných na Oscara – tragikomedii Lady Bird a romanci Dej mi své jméno – a za hlavní roli ve druhém zmíněném dokonce dosáhl zcela zaslouženě i na nominaci pro sebe samotného. Sluší se dodat, že tak ve 22 letech patřil k nejmladším hercům v historii udílení cen.

Filmový svět proto napjatě očekával, jaký bude jeho další krok. Snímek A Rainy Day in New York (Deštivý den v New Yorku), který natočil s režisérem Woodym Allenem ještě před rozmachem kampaní #MeToo a Time’s Up, byl studiem Amazon odložen na dobu neurčitou. Mladý herec svůj honorář následně rozdělil mezi tři vybrané charity.

Krimi Hot Summer Nights nepřišlo ve Spojených státech ani do širší distribuce, a tak se pozornosti dočkal až Beautiful Boy. Životopisné drama o rodině potýkající se s drogovou závislostí, které vychází rovnou ze dvou bestsellerů, stejnojmenné knihy novináře Davida Sheffa a pamětí jeho syna Nica s názvem Tweak, a o kterém se ještě před premiérou na zahraničních festivalech začalo mluvit jako o snímku, jenž Chalametovi vynese druhou nominaci na Oscara.

A pravdou zůstává, že k tomu má skutečně nakročeno. Do české distribuce totiž film, který si své jméno vypůjčil od písně Johna Lennona věnované synu Seanovi, přichází s dodatkem, že byl představitel Nica Sheffa nominován na Zlatý glóbus.

Když se vezmou v úvahu Chalametovy nepopiratelné herecké kvality spolu se skutečností, že se postavy bojující se závislostí různého charakteru dlouhodobě řadí k oblíbencům filmových akademií a porot, není jeho přítomnost mezi pěticí nejlepších výkonů podle zahraničních novinářů moc velkým překvapením. O Beautiful Boy nicméně daleko více prozrazuje to, že Chalametova role byla označena za vedlejší.

První anglicky mluvený snímek vlámského režiséra Felixe van Groeningena totiž střídá dva pohledy. Jeden zachycuje Nicův mnohaletý život v závislosti, který v průběhu dvou hodin několikrát opíše kruh, druhý pak zoufalství Davida (Steve Carell), část stopáže pak stráví pokusem přijít drogám na kloub, aby je byl schopný svému synovi pomoct porazit.

Je to právě Carellova postava, kdo pohání vyprávění kupředu svou snahou pochopit, co Nica přivedlo k závislosti a kde došlo ke zvratu v jejich blízkém vztahu, jak ho zobrazují retrospektivní scény. V určitém smyslu pak divák přebere Davidovu frustraci, protože nikdy nedostane klíč k tomu, aby mohl zcela pochopit. Snímek jen napoví, že závislost neklíčí pouze v prostředí bez lásky a materiálního zázemí a že někdo může mít „prostě odjakživa rád drogy“.

Van Groeningovo pojetí není zrovna takové, jaké bychom od snímku podobného žánru (a podobného obsazení) očekávali, což je současně pochvala i výtka. Obzvlášť repliky typu „chyběl jsi mi, jako slunci chybí v noci měsíc“ nebo neustálé loučení slovem „všechno“ příběh sráží na úroveň tuctového béčka.

I kdyby se k němu místo drogového dramatu přistoupilo jako k tragické lovestory mezi rodičem a potomkem, neudělá to z Beautiful Boy lepší film. V určitém okamžiku totiž všechny ty pokusy o prázdné emoční vydírání unaví a nezbude síla zajímat se o osud protagonistů.

Nabalí se k tomu i další autorské výstřelky. Děj někdy ubíhá a jindy zase stojí na místě, stejně tak i hudba jednou podporuje náladu scény a podruhé ji zcela vyvrací. Málokdo také přehlédne fakt, že Chalametova postava i po letech s metamfetaminem v systému vypadá stále zdravě a mladě. 

To ale neznamená, že když se Beautiful Boy konečně vytasí s emočně vypjatou scénou, ze které není cítit kalkul ani prvoplánovitost, že se jí bezostyšně nepoddáme. I proto je potřeba říct, že si to ocenění mladý herec opravdu zaslouží — jen díky jemu a herectví Steva Carella je snímek v celé své délce snesitelný.

Snímek měl v českých kinech premiéru 3. ledna.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít