Dějiny skutečně nešetří postavami politiků, jejichž soukromé ambice schované za kroky ve prospěch země nezvratně vedly k jejímu úpadku. Známe jména těch, kterým bylo dopřáno si moc vychutnávat až do konce života, ale i těch, pro které si ten samý režim přichystal tragický konec.

Zoltán Goldberger alias Zdeněk Toman se z pozadí únorové revoluce roku 1948 i přes svůj nezměrný vklad vytratil. Může za tím stát fakt, že jeho podvod na komunistické straně naštval současníky natolik, že se mu rozhodli odepřít jistě tolik vytoužený zápis do historie. Jelikož ho ale nechali potulovat se volně po světě, nemohl už nikdo zabránit tomu, že někdo jednou shledá jeho minulost zajímavě černobílou natolik, aby ji zachytil.

Toman (Jiří Macháček) totiž opravdu neoplýval charakterovými rysy, se kterými by se dalo příliš „empatizovat“. Šmelil, kradl a podváděl, kde mohl. K dobru mu lze připsat snad jen to, že zároveň s dobrými lidmi často podrážel i ty špatné. Svým způsobem tak předběhl dobu, kdy se na kolegialitu a profesní jistotu úplně zanevřelo.

Pak je tu ovšem jeho židovský původ, před nímž se neustále snažil utíkat. Pouze díky této upozaděné, ale neméně přítomné součásti jeho motivace zřejmě po válce pomohl přejít přes naše území stovkám tisícům Židů do bezpečí v Palestině. (I když, protože to byl Toman, samozřejmě za úplatu.)

Snímek režiséra Ondřeje Trojana ho zachycuje mezi lety 1945 a 1948, kdy se dočkal současně vrcholu, při němž měl jako šéf zahraniční rozvědky pod palcem v podstatě celou poválečnou československou vládu, i naprostého osobního a kariérního krachu.

Dost dobrý přehled o tom, o jakých lidech životopisné drama vypráví, si jde udělat už ze scén, kde si Pesla Tomanová (Kateřina Winterová) pověsí nad postel portrét Stalina a Toman ji před milováním oznámí, že si udělají malého komunistu.

Ve vedlejších rolích ovšem nechybí ani osobnosti, ke kterým není potřeba přidávat kontext, jako například generální tajemník KSČ Rudolf Slánský (Stanislav Majer), ministr zahraničí Jan Masaryk (Roman Luknár), předseda vlády Klement Gottwald (Aleš Procházka) nebo vedoucí koncentračního tábora v Bodziechově Marian Kargul (Matěj Ruppert).

Zástup historických postav, který dalece překračuje výčet výše, posouvá vyprávění do úrovně dokumentárního dramatu. Což podporuje také skutečnost, že se natočený materiál mísí s dobovými záznamy a na diváka místy vyskakují slovní popisky.

Oddanost informacím před ucelenější dějovou strukturou nicméně dokládá i to, že si tvůrci dali obzvlášť záležet, aby se herci podobali svým předobrazům. Trojanův Toman tak sice prostřednictvím kvalitní filmařiny a hereckých výkonů velmi věrně — a poměrně nadčasově — zachytí dobu, v níž mocní rádi trávili svůj čas podváděním společnosti a kouřením, ale o mnoho víc nenabídne.

Samotný příběh Zdeňka Tomana vydá na silnou zkušenost, přestože tvůrci nevymáčknou maximum z jeho dramatického potenciálu. Obzvlášť citelnou ztrátou Tomana ale je, že nedokáže nabídnout stejně hodnotný filmový zážitek.

Snímek měl v kinech premiéru 4. října.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít