Jsem notorický neslavič, říká Jiří Suchý. Na šedesátiny Semaforu ale připravil To nejlepší z nejhoršího
Nekouřím, nepiji, nesportuji, to jsou tři věci, které mne drží při životě, říká Jiří Suchý, který zavítal do mobilního studia Radiožurnálu v Karlových Varech. Na festivalu měl premiéru dokument Olgy Sommerové Jiří Suchý – Lehce s životem se prát.
„V Dejvicích máme nejhezčí divadlo, jaké jsem kdy měli. Když ráno jdu do divadla, tak se mi nechce, ale když tam přijdu, tak to ze mě opadne a odcházím v půl jedenácté v noci svěží,“ pochvaluje si.
Dalším hostem Jana Pokorného na karlovarském festivalu byl Jiří Suchý, který zavzpomínal nejenom na Divadlo Semafor
V Semaforu zanedlouho oslaví 60. narozeniny. A ačkoliv se Jiří Suchý považuje za „notorického neslaviče“ pro diváky chystají zajímavý program – v televizi galavečer, na divadle deset dní za sebou představení s podtitulem To nejlepší z nejhoršího.
„Z naších 125 her jsme měli 16 her, které propadly. V každém tom propadáku bylo nějaké číslo, které mělo úspěch, lidé tleskali, ale hru to nezachránilo,“ popisuje s tím, že právě tato úspěšná čísla vyňal a udělal z nich program To nejlepší z nejhoršího.
‚Svobodu si teprve uvědomujeme‘
Jiří Suchý také zavzpomínal na rozhlasový pořad v roce 1966, který se jmenoval Gramotingltangl – každý den improvizoval na slovní variace. Mezi tím pouštěl gramofonové desky, které si přinesl do rozhlasu v kufříku.
Nejdříve pořad vytvářel sám, později se dělil s Janem Werichem, Ivanem Vyskočilem, Jiřím Grossmannem nebo Miloslavem Šimkem. Později ale pořad zakázali.
„Dneska představa, že by mě někdo řekl, tohle smím a tohle ne, a určoval, co smím číst a o čem mluvit, to je hrůza. Dnes si člověk teprve uvědomí, co znamená slovo svoboda,“ uzavírá.
