Hoří, má panenko, ale i snímek Okupace. Týden českého filmu v Izraeli nabídl klasiku i novinky
Nové české filmy i klasiku od Miloše Formana mohli v těchto dnech zhlédnout diváci v izraelských kinech. V Tel Avivu se konal už tradiční Týden českého filmu. Některá témata letošního ročníku jsou přitom na Blízkém východě ožehavá. Organizátoři proto v překladu změnili titul úvodního snímku. Promítal se v Tel Avivu, v Jeruzalémě a v Haifě.
Snímek Okupace režiséra Michala Nohejla zahájil letošní ročník týdnu českého filmu. Jeden z pěti sálů telavivské cinematéky je ze tří čtvrtin plný.
Týden českého filmu – v Jeruzalémě, v Tel Avivu, v Haifě – se koná již pravidelně. „Je to tradice, a to i během nešťastného covidu, kdy jsme měli projekce on-line. Koná se každý rok, vždy v srpnu, už tady máme zamluvená data, a jsme moc rádi, že prezentujeme nejnovější filmy,“ uvádí ředitel Českého centra v Tel Avivu Robert Mikoláš.
„Letos máme hosta – režiséra filmu Okupace, kterým zahajujeme, pana Nohejla. Loni to byl Šarlatán, předtím jsme tu měli paní Janžurovou s Teroristkou, i když tu jsme tady vysílali pod jiným názvem,“ doplňuje Mikoláš.
Do Benátek míří Oběť. Koprodukční drama vypráví o ukrajinské matce na českém maloměstě
Číst článek
Pod trošku jiným názvem promítají izraelská kina právě i letošní úvodní snímek Okupace, což je termín, který v Izraeli nepříjemně rezonuje kvůli izraelsko-palestinským vztahům. Izraelci ho tak viděli pod názvem „Štaltót“, což se dá přeložit jako nadvláda nebo dominance. Film s tematikou sovětské okupace Československa přiletěl do Tel Avivu uvést jeho režisér Michal Nohejl.
„Ten film měl takový zvláštní osud. Když jsme ho natočili, tak pár dní po premiéře začala invaze ruských vojsk na Ukrajinu, čímž nabyl nebývalé aktuálnosti,“ popisuje osud svého snímku režisér.
Nohejla také zajímá reakce Izraelců jakožto národa žijícího v konfliktní oblasti „Na to jsem hodně zvědavý. Vzhledem k tomu, že se tam používá různá nacistická symbolika, tak to mlže být hodně kontroverzní. Já jsem zažil projekci na pražské židovské obci a dvě starší dámy z projekce odešly,“ říká Nohejl.
V telavivské cinematéce se už skoro padesát let promítají jak filmy čistě komerční, tak snímky spíše umělecké, anebo dokonce exotické. A svým způsobem exotický je také týden českého filmu.
„Už od šedesátých let, od Pražského jara, byl český film v Izraeli hitem. A od té doby pokaždé, když promítáme české snímky, tak mají velký úspěch. A to i nové filmy, nemusí to být nutně klasika, jako je Forman,“ říká programový ředitel telavivské cinematéky Pini Šac.
„Covid tady hodně negativně ovlivnil kulturu chození do kina. Teď se ale lidé začali vracet. Zpočátku chodili jen mladí, což bylo dobře, protože předtím jsme mladé obecenstvo oslovovali nepříliš úspěšně. Teď už se vrací i starší generace a snad budeme mít brzy zpět předcovidovou návštěvnost,“ dodává Šac.
A v kavárně cinematéky je před i po promítání opravdu živo. „České filmy znám, strašně se mi líbilo třeba Hoří, má panenko, na to chci jít zítra znovu. Ty filmy mají svůj skvělý humor a jsou plné života. To je pro české snímky specifické.“ říká Roni, která se přišla podívat na Okupaci.
„Tohle kino není pro široké vrstvy mladých, není tu pop-corn, nepromítají se tu úplně komerční filmy. Sem chodí lidé, kteří mají umění a kino opravdu rádi. Tady totiž hrají dobré filmy,“ říká Maja, která přišla do kina s Roni.
I po skončení projekce v půl jedenácté večer je venku před cinematékou krásných 30 stupňů a v ulicích je hodně rušno.
