‚Reprezentativní časopis s kontextem.‘ Divadelní noviny mají novou redakci, šéfka odráží kritiku
S novou redakcí do nového roku vstoupily Divadelní noviny. Loni v září do vedení přišla publicistka Jana Machalická a postupně následovaly odchody stávajících autorů, ze čtrnáctideníku se také stal měsíčník. Machalická čelila kritice, že nepředstavila svou koncepci vedení časopisu. „Nezbylo nic jiného než si složit tu redakci sama z lidí, kteří mému projektu věřili a kteří mě podpořili,“ říká nyní pro Český rozhlas Plus.
Co říkáte na kritiku části původní redakce, že jste nepřišla s koncepcí?
Já jsem s koncepcí přišla, ale chtěla bych zdůraznit, že to bylo uzavřené slyšení, které vyhlásila společnost pro vydávání Divadelních novin a předem ty propozice vůbec o žádném zveřejňování koncepce nehovořily. Byl pouze požadavek, abych vypracovala koncepci v hrubých rysech, což jsem udělala, představila jsem ji na slyšení a tím to pro mě skončilo. Předem se nic takového nekomunikovalo a nebyl důvod, abych já tu koncepci v hrubých rysech uveřejňovala.
S novou redakcí do nového roku vstoupily Divadelní noviny. Jakým směrem se budou ubírat?
S kolegy redaktory jste si to vyjasnili?
Nevím, jestli vysvětlení uspokojilo minulou redakci, ale společnost, která mě zvolila počtem jedenáct ku třem, asi tím uspokojená byla.
Nová redakce
Z minulé redakce už v Divadelních novinách není nikdo?
Ne. Já jsem nabídla pokračovat Petře Janák Zachaté. Byly jsme tak i domluvené a ona později řekla, že se mnou do projektu nepůjde, takže jsem musela redakci složit sama a nově.
Takže mezi starými Divadelními novinami, které vycházely ob týden, a novými Divadelními novinami, které se staly měsíčníkem, není žádná kontinuita, protože z té původní redakce nepřešel nikdo do té současné?
Není. Začali jsme úplně znova. Naštěstí nás neopustila manažerka redakce, ekonomka a korektorka, to nám velmi pomohlo.
Není škoda, že u periodika s takovou tradicí není nikdo z původní redakce?
Já jsem o to usilovala, ale paní Janák Zachatá to odmítla. Nezbylo nic jiného než si složit tu redakci sama z lidí, kteří mému projektu věřili a kteří mě podpořili. Podařilo se mi to a myslím, že mám skvělé kolegy.
24:18
Polévka na Moně Lise: pochopitelná radikalizace hnutí, nebo ‚kontraproduktivní pózerství‘?
Číst článek
Jací to jsou?
Je to Veronika Bednářová, renomovaná novinářka a publicistka. Jana Soprová, teatroložka, také publicistka a Lukáš Cenker, student katedry teorie a kritiky DAMU.
Tedy i někteří lidé z Lidových novin?
Ne. Veronika působila léta v Reflexu a Jana Soprová je už delší dobu na volné noze, ale předtím byla také v Divadelních novinách a různě plula mediálním světem. Teď si nevybavuji přesně její angažmá.
Takže z Lidových novin, ve kterých jste působila předtím, jste si nepřivedla vůbec nikoho?
Ne, nepřivedla jsem si nikoho.
Koncepce
Ať tady kolem toho nechodíme jako kolem horké kaše. Jaká je ta vaše koncepce? Jak by se měly změnit nebo jak už se změnily Divadelní noviny pod vaším vedením?
Nám šlo o to změnit nejenom obsah, ale i vizuální stránku a udělat ten print jako reprezentativní časopis. My máme ještě web, ale na ten jsme už neměli ani duševní, ani finanční kapacity, abychom ho přeměnili. Ten se bude teprve v průběhu roku měnit. V printu nám jde o to, abychom s ním reflektovali české divadlo v nějakém kontextu i v konfrontaci s dalšími uměleckými obory.
To je něco nového?
Ano, řekla bych, že v poslední době ta recenzní činnost byla spíš nahodilá. My bychom chtěli více přemýšlet v souvislostech, to znamená věnovat se nějakým tematickým blokům. V každém čísle bude nějaké téma, které otevírá problém, který momentálně českým divadlem hýbe.
35:11
Čím větší lidi, tím skromnější. Vidět giganty, jak dělají herectví, to je škola, vzpomíná herec Štěpánek
Číst článek
Do určité míry mě teď překvapilo, co jste řekla, protože jsem vycházel z toho, že větší důraz chcete klást na to, aby se z Divadelních novin staly noviny, které nabízejí jakýsi kulturní servis? A když se řekne kulturní servis, tak si představím, že tam bude více prostoru věnováno zpravodajství nežli publicistice. Publicistika, to jsou recenze.
Nevím, kde vzniklo, že bychom chtěli dělat servis. Založení na zprávách jsme nikdy neproklamovali. Nám naopak jde o články, které něco analyzují a mají blízko k nějakým názorům a komentářům. Zároveň také chceme divadlo postavit do konfrontace s dalšími uměleckými obory. To znamená, že se budeme více věnovat také dalším uměleckým oborům.
Chceme se hodně soustředit na rozhovory, ať těch rozhovorů máme v každém čísle víc. Jsou to herecké rozhovory, které stavíme kontrastně. Třeba v prvním čísle máme Viktora Preisse, což je herecká hvězda, a Simonou Lewandowskou. Nová herečka, která má za sebou první úspěchy. Máme rozhovor s Jakubem Čermákem, který startuje od ledna jako umělecký šéf v Jihočeském divadle. Máme tam i rozhovor s Thomasem Vimperkem k novému seriálu, který natočil.
Z Divadelních novin se stal měsíčník potom, co vycházely ob týden. Je to udržitelné dlouhodobě, aby vycházel takto specializovaný časopis?
Já si myslím, že ano, jinak bych do toho nešla. Také jsme výrazně změnili grafickou a výtvarnou podobu, jejíž autorkou je Adéla Svobodová, velmi renomovaná grafička a designérka. Chceme z toho udělat časopis, který se bude dynamicky vyvíjet.
