Bez postavy Karáska by se tato hra neobešla, neboť původní text hry Vlasta neustále kazí Karel Infeld Prácheňský, věhlasný plzeňský herecký bard, kterého vesničtí kočovní herci pozvou na záskok.

Přehrát

00:00 / 00:00

Nejdřív jsme nevěděli, jak na to, pak jsme zjistili, na kterých místech by host Prácheňský mohl hru kazit, popisuje Zdeněk Svěrák

Prácheňského v roli Vavrocha si už 30 let užívá Zdeněk Svěrák. „Když jsme začali hru psát, nevěděli jsme, jak na to. Nejdřív jsme to napsali, jako by to ten host nekazil. A teprve když to bylo hotové, takové vesnické drama, tak jsme zjistili, kde by to tak mohl kazit. Ukázalo se, že je to tak vděčná věc, že nakonec je to naše nejúspěšnější komedie a vždycky je nejdřív vyprodaná,“ popisuje Svěrák.

„Ty naše hry nejsou vlastně dramata, pokud jde o výstavbu. Ale tady je to skutečně taková perzifláž vesnického dramatu, která má svou zápletku a rozuzlení. Takže to je divadlo, jak má být,“ hodnotí Svěrák.

Záskok si nese taky dvě prvenství. Jako jediná hra Divadla Járy Cimrmana dostal cenu Alfréda Radoka, stal se hrou roku 1994. A jako jedinou hru největšího Čecha ji taky soubor uvedl, a to hned dvakrát, na prknech Národního divadla. Stalo se tak na Silvestra 1997.

K premiéře se ale nepojí jen radostné vzpomínky. „V týž den, kdy jsme měli premiéru, mi umřel táta. Já byl rád, že na to na chvíli můžu zapomenout. Měl jsem možná o to větší z toho strach, ale pokud vím, tak to dobře dopadlo,“ vzpomíná Miloň Čepelka, který jedinečným způsobem hraje šikovatele Vogeltanze.

Stejně jako Zdeněk Svěrák v této hře nemá alternaci, protože – jak si asi říká většina diváků – to prostě nikdo jako on zahrát nedokáže.

A verše, nimiž se dvouhodinové představení uzavírá, neumí jen jejich autor a recitátor Zdeněk Svěrák, ale stále i mladší a mladší generace diváků.

Tomáš Maleček, agn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít