Jak se posunout v inovacích? Třeba víc platit za patenty než za vědecké články, říká šéf ABB Lukáš
Modernizace průmyslu a inovace nejsou jenom o penězích, ale i o tom, jestli cítíme nutnost změny. Nový žebříček zemí podle využití průmyslových robotů ve výrobě ukazuje, že nejvíc si „konec levné práce“ uvědomují v Asii. Česko naopak v hustotě robotů přestalo dohánět vyspělé země, upozorňuje jednatel ABB ČR Vítězslav Lukáš.
Když se řekne v Česku v posledních letech průmysl, snad už automaticky se člověku vybaví i věta: „Musíme ho modernizovat.“ Všechny vládní politiky, naposledy hospodářská strategie, počítají s tím, že se tuzemská ekonomika musí vymanit z pozice montoven závislých na levné práci a přejít na výrobu s vyšší přidanou hodnotou. K tomu mají vést inovace a zavádění nových technologií. Jak ale ukazují některá mezinárodní srovnání, vystřelit vzhůru se Česku v posledních letech zrovna nedaří.
Poslechněte si další díl podcastu Peníze a vliv, tentokrát s Vítězslavem Lukášem
Například podle žebříčku EU, který boduje inovativní prostředí států, je Česko na 15. místě. Je tak zhruba 10 procent pod průměrem EU a meziročně si tak polepšilo jen o dvě procenta. V dalším nedávno vydaném žebříčku, který do jisté míry i více vypovídá o tahu na branku v modernizaci průmyslu, dokonce Česko kleslo. Jde o pořadí zemí podle zavádění průmyslových robotů ve zpracovatelském průmyslu.
Podle nejnovější zprávy za rok 2023 je v instalaci nových průmyslových robotů Česko v první polovině detailně sledovaných zemí, kterých je v žebříčku vydávaném Mezinárodní robotickou federací celkem 42. Tuzemsku patří 19. příčka, což je zhoršení za poslední dva roky o čtyři místa.
Nejvíce, asi nijak překvapivě, roste v robotizaci Čína a celkově země Asie. Celosvětově se totiž loni instalovalo v průmyslu víc než půl milionu robotů, z nichž 70 procent bylo v Asii, zatímco v Evropě jen 17 procent a 10 procent připadá na Ameriku.
Na prvním místě žebříčku podle jednotlivých zemí stojí Čína s vysokým odstupem od ostatních. Jen v této jedné zemi se totiž prodala polovina všech průmyslových robotů na světě. Druhé je Japonsko, následuje Jižní Korea a Německo.
Pokud jde o hustotu robotů na 10 tisíc zaměstnanců, což je ukazatel zčásti eliminující velikost trhu, pak je na prvním místě Korea, druhý je Singapur, třetí Čína následovaná Německem a Japonskem.
Česku patří v hustotě 17. příčka. Pro zajímavost, zatímco v Německu je hustota robotů 429 kusů na 10 tisíc zaměstnanců, v Česku je to necelá polovina, 207 kusů. Drtivá většina robotů je přitom v automobilovém průmyslu, který je pro Česko klíčový, i tady je ale v tuzemsku „hustota“ zhruba na polovině oproti Německu či Koreji.
Stíhání špičky skončilo
Podobný poměr má pak Česko vůči vyspělým zemím i v ostatních oborech zpracovatelského průmyslu. „Po více než dekádu jsme vyspělé ekonomiky v parametru hustoty robotizace doháněli a velmi jsme se jim přibližovali. Ale to už v posledních několika letech skončilo. Teď se vzdalujeme anebo udržujeme tu mezeru,“ uvedl v rozhovoru pro pořad Peníze a vliv Vítězslav Lukáš, jednatel a šéf divize robotika a automatizace tuzemské části švédsko-švýcarského technologického kolosu ABB, který je také členem Mezinárodní robotické federace a poskytl Českému rozhlasu detaily zprávy.
20:42
V největším robotizovaném skladě na světě bude zrát 250 tisíc bochníků sýra z moravského mléka
Číst článek
Čím to je, že nejen Česko, ale celá Evropa v robotizaci víc nezrychluje, nebo dokonce klesá? Podle Vítězslava Lukáše zjevně stále ještě necítíme naléhavost situace. Na rozdíl právě od Asie. „Výrobní základny, které umí vyrábět velice moderně a kvalitní zboží, nevznikají pouze v často jmenované Číně, ale do popředí se dostávají i hráči, jako je Thajsko, o své slovo se hlásí Vietnam, mnohdy Bangladéš a také Indie. Třeba jedny z nejluxusnějších motorek se dnes pro celý zbytek světa vyrábějí v Thajsku, nejdražší horská kola přicházejí mnohdy z Bangladéše nebo Kambodži a jsou také vyráběné roboty,“ upozornil Lukáš.
Vypovídající je podle něj české srovnání s Čínou, pokud jde o trend v hustotě robotů v průmyslu. „V roce 2018 tento parametr pro Česko vůči Číně vycházel lépe o 20 procent, v roce 2023 je Čína lepší o 120 procent než Česko. Ten trend je tam prostě výrazně ostřejší,“ upozorňuje s tím, že si ale evropské země pořád ještě udržují v celosvětovém měřítku dobrou pozici. V první desítce se kromě Německa drží i Itálie, Francie nebo Španělsko.
Překážky pro rychlejší modernizaci jsou podle šéfa ABB přitom hlavně „v našich hlavách“, podmínky pro investice i díky nejrůznějším evropským fondům na modernizaci totiž v Česku nejsou – a hlavně v minulých letech díky levným úvěrům ani nebyly – špatné.
„Závěr z toho je ten, že necítíme pořád ještě potřebu nutnosti rychlé změny,“ vysvětlil. Česko podle něj tak trochu podlehlo šálení, že po vzoru třeba Spojených států nebo některých bohatších západoevropských zemí jako svou budoucí dílnu bude používat Čínu. „Nicméně ta má svůj dlouhodobý plán a nechce být v pozici dodavatele levnějších výrobků. Inovuje a robotizuje, to znamená, že dokáže dnes vyrábět mnohem produktivněji než západoevropské ekonomiky,“ dodal.
48:54
Roboti nezvládají věšet prádlo. Pomoct jim může umělá kůže fungující jako touchpad, popisuje vědec
Číst článek
Důvodem, proč se Česku nedaří více dohánět evropské země i v inovacích, kde dlouhodobě dominuje Dánsko a Švédsko, je podle názoru Lukáše hlavně špatný přenos znalostí do praxe. V těchto zemích na rozdíl od Česka podle něj „extrémně dobře funguje trojúhelník mezi univerzitami, inovačními centry a průmyslem“, kde si všechny tři strany mezi sebou více sdílejí své výsledky a znalosti. A byznys o ně má také mnohem větší zájem než v Česku.
Klíčový je také dobrý vzdělávací systém. Například Finsko, které je evropskou technologickou velmocí a jednou z nejvíc inovativních ekonomik, si vytyčilo směr země jako technologického lídra už v 60. letech a začalo mohutně investovat právě do školství. Což je podle Lukáše základ, který k inovacím vede, ale trvá to desítky let.
Ne všechno je navíc jen o penězích, jak to ve veřejné debatě někdy vypadá. „Z našeho hrubého domácího produktu vydáváme téměř dvě procenta na výzkum a inovace, což je porovnatelná hodnota s většinou vyspělých západoevropských zemí, které jsou třeba jen lehce nad těmi dvěma procenty. Ale ta základní otázka je, co z toho nakonec jako ekonomika dostáváme. Jestli mnohdy ty peníze nekončí v rešerších, článcích a publikacích, ale i u nějakého výrobce, který se díky tomu uplatní na trhu, anebo v nějakých vynálezech. Myslím, že bychom měli skutečně platit za patenty a ne za články,“ upozornil Vítězslav Lukáš.
Celý rozhovor s Vítězslavem Lukášem si poslechněte v audiu, které je vlevo nahoře v textu.
