Scénářů se nabízelo docela dost: unie Ruska a Běloruska, v jejímž čele by bez překážek stanul právě on, protože by šlo o jiný státní útvar, než je Ruská federace. Tentýž manévr s Jižní Osetií nebo s Abcházií, tzv. kazašský model, kdy by se Putin podle vzoru zakladatele nezávislého Kazachstánu stal čímsi jako „otcem národa“.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Libora Dvořáka

Anebo případný post předsedy Státní rady, která sice už existuje, ale v tuto chvíli neznamená nic. Pravomoci tohoto prezidentova poradního orgánu nejsou v podstatě žádné, ale kdyby v jejím čele stál Vladimir Putin, tak by samozřejmě mohla být posílena na vůbec nejmocnější politickou strukturu v celé zemi.

Jenže sám Putin ještě před kruciálním druhým a třetím čtením návrhu ústavních změn v Dumě prohlásil, že pokud dnešní Státní rada bude takto posílena, rozhodně ji řídit nebude, protože v takovém případě by Rusku hrozilo dvojvládí.

Přímočaré řešení

Smysl tohoto prohlášení jsme pochopili během úterka a středy, kdy bylo rozhodnuto o řešení věru brutálnějším a přímočařejším. V úterý na schůzi Státní dumy vystoupila první kosmonautka světa a dnes poslankyně za Putinovu servisní stranu Jednotné Rusko Valentina Těreškovová.

Přišla se dvěma návrhy souvisejícími s tím, že Rusko bude mít hodně obnovenou ústavu. Dožadovala se předčasných voleb, ale především toho, aby nový základní zákon země rovnou předpokládal, že dosavadní čtyři Putinova prezidentská období budou anulována – a pojede se dál kočárem černým kol bílých skal.

Státní duma pak svým středečním verdiktem zajistila něco, čemu ruští i západní politologové říkají „prezidentské panictví“.

Převzato z Plusu

Bleskově povolaný Putin (který už zřejmě seděl někde v předsálí) nesouhlasil s předčasnými volbami, ale přistoupil na anulaci svých předchozích prezidentství. Vskutku nechutné divadlo.

Nejzajímavější na tomto velmi dravém vývoji situace je, že Putin rozhodně nemusí této nové možnosti využít a že se tím pro něj hlavně dále rozšiřuje okruh eventualit, jak být gosudarem i po roce 2024. To, čeho jsme ale byli svědky v ruské Státní dumě v úterý a ve středu, byla, řečeno s Jelcinovým spolupracovníkem Georgijem Satarovem, „ne úprava, ale vražda ruské ústavy“.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít