Začněme třeba onou prevencí, která by měla odměňovat ty, kteří se o sebe starají, a to navýšením tzv. fondů prevence, z nichž pojišťovny hradí klientům různé zdraví prospěšné služby.

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Válkův princip jednoho cukru a mnoha bičů

Z těchto peněz se pak mají platit různé poplatky, které dnes lidé ve zdravotnictví hradí. Například screeningy, očkování, lyžařské tábory nebo třeba jednolůžkový pokoj či doplatek za bílou plombu, která má být od roku 2026 povinná a spoluplacená pacientem.

Kromě toho, že ministerstvo poměrně striktně vypsalo, na co mají být peníze použity, je hlavním problémem fakt, že peníze využijí ti, kteří jsou na tom už nyní, co se týká přístupu ke zdravotním službám, lépe než ostatní. Lidem, kteří z časových, finančních ale také geografických důvodů nemají přístup k prevenci, situaci naopak zhorší.

Malusy za selhání

Daleko problematičtější je další požadavek novely, aby si viníci dopravních nehod a dalších trestných činů platili za léčbu zranění, která si způsobí. Tato změna fakticky dělá z veřejného pojištění tržní. A pokud projde, povede k tomu, že další část populace odsoudíme platbami, které mohou dosáhnout i mnoha milionů korun, k živoření. A k životu v polostínu, kde se neplatí daně, protože pracovat oficiálně se při podobných pokutách nevyplatí.

A konečně poslední návrh, který by ministr Válek rád dostal do systému zdravotního pojištění, jsou pokuty. Respektive přirážka k odvodům na zdravotnictví v případě, že člověk zdravotní systém zneužívá.

Jako příklad uvedl časté návštěvy pohotovosti. Což nasvědčuje tomu, že se ministr nikdy nedostal do situace, že by on sám, případně se svým potomkem rád navštívil lékaře v pracovní době, žádného ale nesehnal. Pediatrů je kritický nedostatek, řada odborných lékařů má čekací lhůty mnoho měsíců. Zánět středního ucha, migrény, je prostě mnoho nemocí, se kterými nelze počkat a které mají velkou tendenci se opakovat.

Opomenout nelze ani fakt, že řada lidí svého lékaře ani nemá. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky v současné době není registrovaných osm dětí ze sta u praktického lékaře, ve Středočeském kraji to je dokonce přes 17 procent dětí, v Karlovarském přes 13 procent a v Ústeckém téměř devět procent dětí.

Malusy za selhání, bonusy za dobré chování či tvrzení, že za své zdraví odpovídá každý sám, to vše zní na první pohled skvěle. V praxi ale pokutuje lidi méně vzdělané, s nižším příjmem a horším přístupem ke zdravotním službám.

Pokud je cílem Vlastimila Válka dál prohloubit příkopy ve zdravotnictví, které už teď zvýhodňuje obyvatele měst, ty, co mají vyšší příjmy a mohou si upravit pracovní dobu podle vlastních potřeb, dělá to skvěle. Ovšem s takovým přístupem nemá co dělat na pozici ministra veřejného zdravotnictví. 

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít