Pokud tím ovšem pokryje hlavně náklady na valorizaci penzí, jak se zdá z rozpočtové dokumentace, potom zmíněné vysvětlení nestačí. Mimořádné příjmy už v dalších letech nebudou, ovšem důchody nikdo nesníží.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Čelíme bouři, na zásady není čas

Zvýšit výdaje státu a nepokrýt je příjmy, znamená zvýšit dluh, který bude po mně někdo splácet, a to je pravý opak toho, co by měla činit konzervativní vláda. O tom svědčí konflikt, který se v uplynulém týdnu odehrál ve Velké Británii. Nová konzervativní premiérka Liz Trussová rozhodla, že zruší daňovou sazbu pro příjmy nejbohatších, která je na úrovni 45 procent.

Přirozeně se proti tomu postavila levice, ještě hlasitěji však protestovali poslanci pravice, protože prý není konzervativní, když se snížení daní bude financovat půjčkami, a to po neomezenou dobu. Premiérka raději ustoupila a daně se snižovat nebudou.

Očekávání nevyhnutelné katastrofy

Teoreticky bychom mohli očekávat, že ve chvíli, kdy rozpočet dorazí do tuzemské sněmovny, tak se také zdvihne pokřik konzervativních poslanců z vládních stran a vláda se zahanbením stáhne svůj návrh zpátky. Návrh rozpočtu na rok 2023 však leží ve sněmovně už od pátku a zatím se nikdo neozval. Důvody jsou zřejmé z kontextu.

Česko žije už pár měsíců v očekávání nevyhnutelné katastrofy, která zasáhne rodinné rozpočty prostřednictvím zdražení cen energií.

Proto byla vláda pod tlakem, aby ceny elektřiny i plynu regulovala a aby zvýšila tzv. transfery obyvatelstvu. Těžko ji bude někdo z poslanců kritizovat, když volání lidu konečně vyslyšela. Upomínky na ideologii konzervatismu si mohou dovolit blahobytní Britové, těžko jim však mohou naslouchat Češi, kteří trpí nebo budou trpět nevídaným nedostatkem financí.

Odkazovat se na těžké časy obvykle skrývá určitou míru pokrytectví. Nově vymyšlené výdaje rozpočtu často nejsou nezbytností, stačí připomenout 19 miliard korun, o které se zvýší penze důchodkyním, protože prý to je spravedlivé.

Počet státních zaměstnanců se zvýší o osm tisíc, náklady na jejich mzdy vyrostou o sedm procent a to znamená, že se stát nehodlá ani v těžkých časech omezovat. Výdaje na nemocenskou včetně ošetřovného budou vyšší než v prvním roce covidu, i když v příštím roce se náraz pandemie neočekává.

Čelíme bouři, na zásady není čas. A pokud to znamená posílení pečovatelského státu na náklady budoucích generací, pak se s tím nedá nic dělat.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít