Zastavení dodávek má přímý dopad na dvě země. Jednak na Slovensko, ale především na Maďarsko. Tam tvoří dodávky Lukoilu až 70 procent veškeré spotřebované ropy. Ruskou ropu na Slovensku odebíral bratislavský Slovnaft, který je součástí maďarské společnosti MOL. Podíl ruské ropy ve Slovnaftu činil 40 procent.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kamila Pešeková: Slovensko volá do Bruselu, jen když se mu to hodí

Výpadky v dodávkách ropy jsou velmi citlivým tématem. A tak nepřekvapí, že opatření ukrajinské strany ostře kritizoval slovenský šéf diplomacie Juraj Blanár.

Podle něj jde o porušení asociační dohody mezi Evropskou unií a Ukrajinou. Slovensko mělo podle něj výjimku na odebírání ruské ropy do konce roku, a Ukrajina nyní Slovensku znemožňuje tuto výjimku uplatňovat.

K Blanárovi se přidal i premiér Robert Fico. Podle něj opatření nepoškozuje Rusko, ale země EU. „Slovensko nemíní být rukojmím ukrajinsko-ruských vztahů,“ rozohnil se Fico.

Slovensko a Maďarsko požádaly v této situaci o pomoc Evropskou komisi. Slovensko přitom jednoznačně podporuje všechny sankční balíky, které EU vůči Moskvě schvaluje a uplatňuje. Na druhé straně ale kopíruje do značné míry zahraniční politiku, jakou prosazuje Maďarsko.

Znamená to, že Brusel je doma na Slovensku představován jako vzdálené centrum Evropské unie, které nerozumí zájmům Slovenska, nebo jim dokonce chce škodit. Teď se ovšem slovenský kabinet obrací právě na zmíněný Brusel a Komisi, aby pomohly s obnovením dodávek ropy.

Je to logické, protože Komise je strážcem smluv, včetně asociační dohody s Ukrajinou. Pokud skutečně shledá, že došlo k jejímu porušení, bude určitě jednat, tak jako jednala v jiných podobných situacích v minulosti.

Slovenský selektivní postoj k EU

Celá záležitost se ale velmi dobře hodí k tomu, aby ilustrovala selektivní postoj, jaký zastává současná slovenská vláda ve vztahu k evropským strukturám. Když se jí to hodí, tak se jimi zaštiťuje, stejně na druhé straně, když je třeba strašit domácí voliče před „výmysly Bruselu“, je pro ni Evropská unie snadný terč.

Dobře to dokládá i postavení nedávno zvolených členů Evropského parlamentu za slovenské vládní strany. Z celkového počtu 15 europoslanců jich vládní tábor vyslal do Štrasburku a Bruselu šest, pět za Ficovu stranu Smer, další poslanec zastupuje další vládní stranu Hlas.

Ačkoli se obě uskupení sama označují za sociálnědemokratická, do příslušné frakce v Evropském parlamentu, která je celkově druhá nejsilnější, přijata nebyla. Patří tak k nezařazeným poslancům bez sebemenšího vlivu nejenom cokoli prosadit, ale prakticky i bez práva pravidelně vystupovat v plénu.

To ale pochopitelně nebude europoslancům Smeru a Hlasu bránit, aby opakovali slova svých šéfů na Slovensku, že to je úplně v pořádku, protože tak nejsou nikomu zavázaní a mohou v evropských strukturách zastávat „suverénní zahraniční politiku“.

Skutečnost je ale úplně opačná. Sami reálně vůbec nic nezmůžou a moc dobře to vědí. Že doma tvrdí opak, není ničím jiným než klamáním veřejnosti.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Kamila Pešeková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít