Draghiho zpráva má i světlá místa. Pořád ale platí, že musíme přidat

Tématem číslo jedna v nejvyšších patrech evropské politiky, ale bohužel ne tak docela té české, je zpráva bývalého italského premiéra Maria Draghio o konkurenceschopnosti sedmadvacítky. Pojmenovává v ní, proč Evropa zaostává za USA a za Čínou a co by měla udělat, aby se pokusila nepříznivý vývoj zvrátit.

Komentář Brusel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Budova Evropského parlamentu

Budova Evropského parlamentu | Foto: Filip Nerad | Zdroj: Český rozhlas

Draghi, který se při finanční krizi z pozice guvernéra evropské centrální banky zasloužil o záchranu eurozóny, navrhuje mimo jiné vznik jednotného kapitálového trhu, harmonizaci obchodních pravidel, posílení principů jednotného trhu a také mohutné investice v řádu stovek miliard eur ročně. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Luboš Kreč: Draghiho zpráva má i světlá místa. Pořád ale platí, že musíme přidat

Závěry obsáhlého dokumentu nejsou zrovna optimistické, jde o další, tentokrát velmi zřetelně formulovaný doklad toho, že Evropa už dávno není hybatelem světového dění a že ztratila hodně ze své byznysové dynamiky, která se s nástupem moderních technologií a digitální ekonomiky přesunula na okolní kontinenty. 

Přesto jde v Draghiho zprávě najít světlé momenty – a díky nim si uvědomit, jak skvělé místo pro život Evropa je, a proč bychom měli napnout síly, aby tomu tak zůstalo i v dalších generacích.

Italský politik, kterého o vypracování reportu požádala šéfka Evropské komise Ursula von der Leyneová například ukazuje, že příjmová nerovnost je v EU zdaleka nejmenší ze všech světadílů, a na rozdíl od Ameriky nebo Číny se nezvětšuje. Běžně máme čtyři nebo dokonce pět týdnů dovolené. 

26:01

Jedna velká evropská burza? Ultimátní nesmysl, jako se pozítří odstěhovat na Mars, říká Koblic

Číst článek

Dostupnost zdravotní péče a sociální služby, které jsou k dispozici v podstatě kterémukoli občanovi, je něco, o čem si v USA, ale i v Číně mohou nechat zdát. Banální operace a následný pobyt v nemocnici může být i pro středostavovskou americkou rodinu likvidační.

V evropské DNA je zakódovaná větší starost o slabé a chudé, a tomu odpovídají i větší státní výdaje na zajištění záchranné sociální sítě. Naprostá většina evropských států má nějaký systém veřejného penzijního pojištění, v Americe každý jede sám na sebe. 

S každou ze zmíněných výhod se logicky pojí i nevýhody. Právě určitá pohodlnost a z ní plynoucí nedostatek dravosti, způsobil, že Evropa začala pokulhávat. Američané, kteří jsou nucení myslet a šetřit na doktory, na školy, na penzi, se umí vybičovat k větším výkonům.

Jenže každý, kdo v USA někdy byl, ví, že to není ráj na zemi. A že když tam člověk má do života jen o něco méně štěstí, protloukat se jím je pak setsakramentsky těžké. Těžší než v Evropě. 

Evropská unie má 440 milionů obyvatel. Je to největší a nejsilnější ekonomický blok na světě. Skvěle se v něm žije. Nejspíš nejlépe z celého světa. A když teď přidáme, mohlo by to tak zůstat i nadále.

Autor je zástupce šéfredaktora serveru CzechCrunch

Luboš Kreč Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme