Mnohé z desítek kondolencí jdou dál, než je obvyklé, vyzdvihují nejen Sassoliho politické úspěchy, jeho evropanství, jeho tah na branku, ale také velmi často jeho lidské vlastnosti, velkorysost, vlídnost, přátelské chování.

Přehrát

00:00 / 00:00

Karel Barták: Předčasná smrt Davida Sassoliho, překvapivého předsedy Evropského parlamentu

Řekl bych, že politikové jsou si v jeho případě vědomi určité výjimečnosti – Sassoli, před dvěma a půl lety nečekaný šéf europarlamentu, skutečně zaujal a zanechal v evropské politice poměrně hlubokou stopu.

Bylo to tak. Političtí lídři „sedmadvacítky“ se v roce 2019 shodli na tom, že konzervativní Ursula von der Leyenová se stane předsedkyní Evropské komise a liberál Charles Michel stane v čele Evropské rady. Zbývalo tedy podělit sociální demokraty, druhou nejsilnější evropskou stranu. Volba padla zprvu na Sergeje Staniševa, čímž by se také vyřešila naprostá nepřítomnost politiků z nových členských zemí ve vrcholných funkcích.

Jenže bulharský politik odmítl – a tu se vynořilo jméno David Sassoli. Po deseti letech v parlamentu zkušený poslanec, místopředseda, vážený nalevo i napravo. Byl zvolen dřív, než stačil zahájit kampaň – a to hlasy všech přítomných socialistů a také lidovců a liberálů.

Převzato z Plusu

Populární moderátor zpráv

Žádný z jeho předchůdců neměl tak těžké poslání. Pandemie covidu-19 udeřila za pár měsíců a trvala v podstatě po celou dobu jeho úřadování. Sassoli dokázal úspěšně převést europarlament do online režimu, dokonce vydupal ze země i chráněný systém dálkového hlasování.

Osobně se angažoval při dojednávání fondu obnovy, zahrnujícího 180 miliard eur, i sedmiletého rozpočtu, ve kterém parlament prosadil slušné sumy navíc pro vědu, výzkum i pro program Erasmus, o které členské země nebojovaly.

Úspěšné vzdoroval tlaku Francie, aby se poslanci in personam co nejrychleji vrátili do sídla ve Štrasburku, čímž si vysloužil respekt a úctu. A nejen to – zařídil dokonce, aby osiřelé budovy ve Štrasburku i v Bruselu sloužily dobročinným či blahodárným účelům, jako vývařovny pro chudé nebo testovací střediska pro zjišťování infekce koronavirem.

Sassoli nebyl typickým produktem italského či západoevropského politického systému. Začal jako píšící novinář, postupně přešel do televize a stal se velmi populárním moderátorem zpráv na stanici Rai uno. Do politiky ho přivedl někdejší starosta Říma Walter Veltroni, který se zasloužil o sjednocení italské levice pod hlavičkou Demokratické strany, slavící pak po nějaký čas velké politické úspěchy.

Do europarlamentu byl zvolen poprvé v roce 2009 a pak ještě dvakrát. Jeho politický klub velmi trval na tom, aby ve funkci pokračoval, ale Sassoli se rozhodl respektovat dohodu, že po uplynutí poloviny mandátu uvolní místo zástupci křesťanských demokratů. Udělal to i proto, že ho čím dál tím častěji zrazovalo zdraví. 11. ledna ho pak zradilo naposled.

Odešel konsenzuální, evropské integraci oddaný politik. Připomeňme jeho nedávné setkání se šéfem českých Pirátů Ivanem Bartošem, se kterým se shodl na potřebě reforem základních smluv EU, což v české kotlině vyvolalo vlnu kritiky.

Odešel také vzdělaný a sympatický člověk, vášnivý kuřák a bonviván, který imponoval nejen svou erudicí, ale také svými lidskými vlastnostmi. Mezi politiky tedy vlastně docela vzácný případ.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu

Karel Barták Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít