Mají to být jednotky evropských členských zemí NATO, které budou střežit mír na nové hranici, jež zřejmě nebude moc odlišná od linie dnešní fronty. I proto se francouzský prezident Emmanuel Macron hlasitě ohradil proti zatím dosti nevyjasněnému plánu, i proti dojmu, že Ukrajina je jaksi na vedlejší koleji jednání a Evropa bude jen tím, kdo mírovou akci Trumpa a Putina zaplatí svou vojenskou silou a penězi.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Fischer: Vanceovo mnichovské kárání Evropy

O ničem z toho viceprezident Vance nemluvil, tedy ne na hlavním jevišti. Místo toho zvěstoval Evropanům, že jejich bezpečnost je ohrožena zevnitř. Vlastním strachem z demokracie, který se prý projevuje zakazováním svobodných názorů, ostrakizací nepohodlných stran. Lid má svůj hlas, politici svou volbu tento hlas buď naplňovat, nebo ne.

Podle Vance by se Evropa neměla bránit hlasu lidu, i když se politikům nelíbí jeho tóny. Třeba v otázce boje s masivní migrací a jejími negativními dopady. Vance dal spoustu otřesných příkladů od Švédska po Mnichov, zvedal obočí nad vylučováním AfD z debaty nebo nad kritikou Muskova digitálního působení, které se Unii nelíbí.

Nejsilněji jeho hlas zněl ve chvíli, kdy se pozastavoval nad zrušením prezidentských voleb v Rumunsku jen proto, že se na sociální síti objevila podezření z reklamní manipulace. Pokud se bojíte, že inzerát za pár tisíc dolarů zničí vaši demokracii, pak asi není o co stát, domnívá se JD Vance.

Celé jeho mnichovské vystoupení působilo jako ředitelovo kárání školních dětí, které nepochopily, jak funguje demokracie, co je demokratická politika a jak se dělá. V jednu chvíli kamera zabrala ministerského předsedu Bavorska a šéfa CSU Markuse Södera, který kroutil hlavou a smál se. V sále se občas zatleskalo, ale byl to zdvořilý potlesk, rozhodně ne souhlasný.

Nebojte se hlasu svého lidu

JD Vance mluvil o společných hodnotách, o sdílené civilizaci, v chladné reakci na jeho „lekci demokracie“ však bylo znát, že v Evropě jsou názory na tyto hodnoty a péči o ně jiné, už pro tu nedávnou totalitní nacistickou a komunistickou zkušenost, které se Amerika vyhnula. Vance nerozptýlil pochybnosti v ničem, spíše zvýšil napětí, které mezi EU a USA narůstá.

Jistě to může být jen haló efekt prvních srážek s novou posádkou lodi Amerika, odpor k novému přímočarému suverénními stylu americké politiky, která o přátelích mluví jen formálně a na konci dění, jakoby z povinnosti.

Přiznala to před viceprezidentem Vancem i šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, která vidí za tímto nepříliš pohledným politickým divadlem na transatlantické scéně přece jen společný zájem a cíl. O tom, jaké vztahy tu budou, rozhodne podle ní to, JAK se dohodne mír na ukrajinské frontě.

Že EU bude sedět u jednacího stolu, o tom von der Leyenová nepochybuje. Podstatné bude, v jaké roli a s jakým hlasem. Nebojte se hlasu svého lidu, vyzval Evropu Vance – v otázce války na Ukrajině možná ještě delikátnější věc než výuka pravé americké demokracie.

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít