Ligová fotbalová asociace se v průběhu minulé sezony rozhodla používat Video Assistant Referee (Video asistent rozhodčího, dále jen VAR – pozn. red.) v ostrém režimu v zápasech nejvyšší domácí soutěže. I když věděla, že technologie něco stojí, že bude zřejmě dlouho trvat, než bude na každém utkání kola.

Šéf Ligové fotbalové asociace (LFA) Dušan Svoboda tehdy vysvětloval, že bude liga regulérnější, když video pomůže odhalit aspoň pár zásadních pochybení.

Už tady vznikl první a zřejmě nejzásadnější problém. Úplně se totiž zaměnila jakási matematická teoretická regulérnost s tou skutečnou. Jak známo, používání videa je ovlivněné televizními přenosy. Slavia a Sparta mají nejvíce fanoušků v republice, a tak je také logické, že jsou nejčastěji na obrazovkách.

VAR hlídá až na výjimky prakticky každý duel nejslavnějších českých klubů. Zatímco pro většinu ostatních platí, že technický dozor zažijí spíše jen v utkáních proti některému ‚S‘ (a ponechme teď stranou úvahy o tom, kdo o to stojí více a kdo méně). Zjednodušeně řečeno, někdo má jistotu ‚regulérního‘ zápasu prakticky pokaždé a někdo jen párkrát v sezoně.

Vedle tohoto dlouhodobějšího problému (snad se intenzivně pracuje na narovnání podmínek) je tady jeden novější a jeho extrémní variantu sledovali fanoušci ve vršovickém Ďolíčku. Domácí Bohemians tam slavili úvodní gól, na který pak museli zapomenout, a ještě se smířit s tím, že najednou nevedou, ale prohrávají. Protože poměrně dost dlouho před tím ve vlastním pokutovém území faulovali.

Anonymita dává moc

Šlo o nenápadný zákrok, jakých vídáme každý zápas desítky napříč různými soutěžemi. Vypadá to tak, že obránce si v souboji pomůže rukama a útočník spadne. A tam, kde je video, může být pochopitelně mnohem snazší nařídit penaltu, protože ruce na těle hráče uvidíte, kdežto ochotu pádu ani po pěti opakováních nerozeznáte.

A platí to samozřejmě i naopak, když ruce používá útočník před brankou soupeře. Sudí si rozhodnutí obhájí, protože přece chrání útočný fotbal v souladu s pravidly – a ta byla porušena, hloupost hráče, že tam dal ruce. Případnou simulaci nikdo neřeší. Co na tom, že míč je úplně někde jinde, že nejde o zmaření šance.

Zatímco původně mělo video odstraňovat zásadní pochybení, teď se stále častěji snaží hledat naprostou dokonalost – a to i v případech, ve kterých přestupek někdy není stoprocentně vidět. Videorozhodčí, kteří pracují v klidu takřka anonymně, získávají stále větší moc, jak zasahovat do zápasů, mohou pomoci vytvářet videopenalty, nebo naopak góly kvůli sporným kontaktům odvolávat.

Z hlavních rozhodčích na hřišti se mohou postupně stát vedlejší postavy a někdy i alibisté, kteří raději všechno nechají na technice, než aby se o všem důležitém snažili rozhodnout sami. Tak snad z nich nebudou ‚tříosminoví‘ rozhodčí, jak jsme mohli slyšet v seriálu Okresní přebor.

Jaroslav Plašil Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít