Zadlužení se nedá počítat pouze v miliardách ve státních účtech nebo na nedostavěných dálnicích. Také zanedbané vzdělání je dluh, vláda jím zatěžuje příští generace a chystá pro ně hrozivou nevýhodu, na kterou děti a vnukové doplatí v budoucím nejistém ostře konkurenčním světě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Šabata: Proč se premiér zastal lékařů, zato učitele označil za nezodpovědné

Není fér argumentovat, že výdaje na školství se přece v příštím roce jako v jednom z mála resortů zvyšují. Ano, o 1,5 procenta, jenomže ten důležitý ukazatel – poměr výdajů na vzdělání vůči HDP – padá dolů.

A nemá pravdu premiér Fiala, když píše, že „Česká republika dlouhodobě vydává na školství podobnou částku ve vztahu k HDP jako jiné vyspělé země“.

Na tuto úroveň se Česko dostalo v roce 2021 po dvacetiletém ostudném zaostávání, které mimo jiné vytvořilo velký vnitřní dluh. Od roku 2022 podíl klesá, což bude pokračovat kvůli výši rozpočtu i v roce 2024, a pád se ještě zrychlí podle rozpočtového výhledu v dalších dvou letech.

Dluh vůči budoucím generacím

A desítky miliard, které zůstanou v rozpočtu a sníží schodek, vytvoří méně nápadný, o to nebezpečnější dluh ve vzdělávání. Je jistě zcela oprávněný požadavek ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS), aby se každá koruna ve školství využila co nejlépe, což není současný stav.

Ale není to důvod stopnout investice do učitelů, psychologů, asistentů, speciálních pedagogů, do škol ve slabších regionech... Všechno to má Fialův kabinet dobře popsané v programovém prohlášení.

Jenže ze vzdělávání se v uplynulých týdnech stala priorita, kterou vládě nikdo nevěří. Naposledy to potvrdila třeba dohoda Petra Fialy s mladými lékaři. Premiér jim slíbil takřka deset miliard na platy – co by za ně školství dalo – i když z cizího, konkrétně z peněz zdravotních pojišťoven.

A pustil se do nejistého podniku, pokud jde o způsob doručení těchto miliard na výplatní pásky lékařům: je to buď nemožné, nebo krajně nesystémové. A zatím lékaři stále nestahují výpovědí z přesčasů.

Zato do jednání o platech nepedagogických pracovníků a škrtání v hodinách se premiér nevložil – ačkoliv požadavky to byly umírněné, logické a jejich splnění celkem levné.

Naopak do škol premiér vzkázal, že jen nezodpovědně využily složité situace, ve které země je... Což ale sedí spíše na lékaře, kteří vystupňovali požadavky od oprávněné snahy upravit přesčasy k plošnému navýšení platů v celém zdravotnictví za desítky miliard. A vzali si za rukojmí pacienty.

Fialova vláda sice škrtá ve státním rozpočtu, ale stejně navyšuje dluh vůči budoucím generacím tempem několika desítek miliard ročně, které neinvestuje do školství. Je to spolehlivá cesta k zaostávání, protože není prosperity bez vzdělaných lidí.

A jiné vyspělé země jako Norsko, Dánsko, Rakousko, Finsko, Estonsko a další nejenže mají vzdělávání za prioritu, ale také ji promítají do svých rozpočtů.

Zato Česko si šlape po budoucnosti.

Autor je šéfredaktor deníku Právo

Petr Šabata, edr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít