Podobně jako běžný divák – obě soutěže jsou mu jakousi „poradnou“, zda z rodinné kasy vytáhnout několik stovek za lístky a investovat společný čas do sledování příběhu jiných lidí.

I to udílení zlatých panáčků od členů Akademie filmového umění a křišťálových sošek lva od členů České filmové a televizní akademie ovlivňuje. Upozorňuje na filmové umění – ukazuje, jaká témata hýbou společností, jak se proměňuje forma filmového vyprávění. Fimaři dostávají zpětnou vazbu od svých kolegů z branže a tím pádem také od diváků na svou práci.

Hitmaker českého filmu

Před 25 lety si pro cenu Českého lva šel režisér Jan Hřebejk úplně poprvé (Šakalí léta, 1993). Cestu na pódium pražské Lucerny si pak během následujících let zopakoval ještě několikrát. Svého času patřil k hitmakerům českého filmu, a i když sám Českého lva považuje za něco jako anketu a soutěž, přesto je pro něj Český lev ocenění společné práce. Práce, která nejenom autora, ale i další lidi ze štábu stresuje, přivádí tvůrce k pochybnostem o svém vnímání světa a někdy přivádí k pocitům ponížení, když se snaží pro své dílo zajistit dostatek peněz.

Za to čtvrtstoletí Český lev prokázal, že má proč být. Lví podíl na jeho významu má i producent Petr Vachler, který tento původně soukromý podnik v roce 1993 otevřel a o dvacet let později předal České filmové a televizní akademii.

Za 25 let se české filmové prostředí proměnilo, legendy české nové vlny vystřídali Jan Svěrák (Kolja z roku 1996, 13 nominací z 15 možných kategorií za film Po strništi bos z roku 2017), Petr Zelenka (Knoflíkáři, 1999; Rok ďábla, 2002; Karamazovi, 2008;…) a také zmíněný Jan Hřebejk. A generaci cca padesátiletých tvůrců střídá v posledních filmových sezónách generace nová. Počínaje filmařem Bohdanem Slámou, který byl jedním z prvních režisérů, kteří se společně s producentem rozhodli vytvářet filmy nejenom pro „českého diváka“, ale také pro zahraniční publikum, včetně to festivalové.

Touto cestou se vydávají další. Teď o Českého lva hraje také Tereza Nvotová (film Špína), David Mrnka (Milada) i Václav Kadrnka (Křižáček). Jak tato generace promění české filmové prostředí? I to bude český divák vědět díky Českým lvům. Americký divák na to má „svého“ Oscara.

Michaela Vetešková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít