Nová podpora s názvem „Oprav dům po babičce“ překvapila úplně každého. Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) nepovažoval za nutné o programu za desítky miliard před jeho vyhlášením detailně informovat vládní kolegy.

Přehrát

00:00 / 00:00

David Klimeš: Oprav dotaci na dům po babičce

Právem je tak překvapený nejen ministr financí, ale třeba i ministr pro místní rozvoj, který má bydlení v gesci. Pokud po tristní komunikaci exministra zemědělství Zdeňka Nekuly měla lidovce ve vládě spasit nová krev v podobě ministra životního prostředí Petra Hladíka, tak to zjevně moc nevyšlo.

Co je však horší než vzájemné vládní překvapování, tak to je údiv odborníků, jak je dotace postavena. O cíli podpořit energeticky šetrnější budovy přitom nepochybuje nikdo. Důvod není jen ekologický, ale i ekonomický, protože všichni nyní vidí, jak jsou energie drahé a že nejlevnější energie je ta nespotřebovaná.

Nikdo také nezpochybňuje celý velký nadřazený program Nová zelená úsporám. Ten podporuje energetické šetření rodinných a bytových domů a je velmi bohatý – může rozdělit zhruba 39 miliard korun z evropských peněz.

Ale akce „Oprav dům po babičce“ je zatím to nejhorší, co v rámci Nové zelené úsporám vzniklo. A mohou za to politici, kteří tam prosadili věci, které tam vůbec nemají být.

Těsně vedle

Už název celé milionové dotace je pomýlený. Obyčejný název typu „Energeticky šetrný dům“ asi nestačil, tak lidovečtí marketéři popustili uzdu fantazie. Jenže takto to vypadá, že jde o dotaci na opravu nevyužívané chátrající víkendové chalupy po rodičích, což by se mělo v Česku zateplovat až v posledním sledu, pokud vůbec.

Autoři dotace tomu chtějí předejít tím, že příjemci peněz v objektu budou muset mít deset let trvalý pobyt. Ale to vskutku není těžké obejít, když jeden z partnerů si přenese bydliště do Horní Dolní. To přeci stojí za to, že víkendová chalupa bude ze státních peněz jako ze škatulky.

Tím výčet problémů nekončí. Evropské dotace by měly pomáhat tam, kde na dobrou věc sám dotyčný nemá. Jenže u Hladíkova programu chybí jakýkoliv majetkový test, aby se nedotovali bohatí. Ministr nad tím mává rukou, že bohatí si už dům zateplili.

To je velmi odvážné tvrzení, protože Češi zrovna přeborníci v energetických úsporách nejsou, jedno zda jsou chudí či bohatí. A hlavně to vůbec neřeší, že dotace tak jsou pobídkou k rekonstrukci rozsáhlejšího majetku bohatších za státní peníze, což je pramálo spravedlivé.

Úplný nesmysl pak je výhodnější dotace v závislosti na počtu nezaopatřených dětí. Je pochopitelné, že lidová strana propadající se v preferencích na dvě procenta přízně se snaží narvat svou prorodinnou politiku úplně všude.

Je ale otázkou, zda propad preferencí není způsoben právě i tím, že podporu rodin cpe i tam, kde je absurdní – a to dotování zateplení dle počtu dětí nepochybně je.

Dotační ekonomika v akci

Program „Oprav dům po babičce“ je i bohužel dokonalý příklad toho, co prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala nazývá dotační ekonomikou. Místo jednoduchých pravidel pro efektivní podporu zde vznikají byrokratické nesmysly, které pomáhají těm, kteří to třeba ani nepotřebují.

Místo jednoduchého státního příspěvku na vykázanou energetickou úsporu se dotace větví do celé spleti byrokratických podmínek, kterými většinou prokličkují ti schopnější a movitější, nikoliv ti potřebnější.

Celý program mimochodem zachraňuje i byznys stavebním spořitelnám, kterým zvonil umíráček, když to vypadalo na zrušení státní podpory stavebního spoření. Ta se ale nejen nezrušila, ale ještě se tyto speciální finanční ústavy nyní přisají právě na program „Oprav dům po babičce“.

Ne, takhle opravdu efektivní podpora v tržní ekonomice vypadat nemá. Teď se jen bojme, že stát to celé vyřeší tím, že vyhlásí další dotaci, a to s názvem „Oprav dotaci na dům po babičce“.

Autor je politický komentátor

David Klimeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít