Trapnou chybou politických stratégů je myslet si, že budoucnost je prodloužená přítomnost. Když kupříkladu padala železná opona na přelomu let 1989 a 1990, zavládlo západně od drobícího se východního bloku pochopitelné veselí. Podle Francise Fukuyamy dějiny skončily. Liberální demokracie zvítězila, nic dalšího už lidstvo nečeká. Už dlouho se ví, že to byla myšlenková chyba, která se opájela epochální historickou událostí. Ale co naplat, o budoucnosti se vždy rozhoduje teď a tady. Neustále.

Na Německo jsme si zvykli pohlížet jako na ekonomicky silnou zemi, která je hnacím motorem sjednocující se Evropy. Zatímco evropskými periferiemi cloumají politické a ekonomické krize, Německo se drží. Státy jižní Evropy bojují s dluhy a prázdnou státní pokladnou, Francie s hospodářskou recesí, Velká Británie se svou identitou a východ Evropy by místo otevřené společnosti raději měl společnost pootevřenou, nebo spíše trochu přivřenou.

Spoléhat se, že Německo je a zůstane stabilním jádrem Evropy, je naivní. Spolkovou republiku čekají předprogramované krize, které zákonitě přijdou. O tom, jak silné budou, se rozhoduje nyní. Bude hodně záležet na tom, jak se na ně Německo připraví.

Krize, které příjdou

Ve 20. letech tohoto století (tedy poměrně brzy) začnou do penze odcházet silné ročníky. Vláda v Berlíně už pár let nedělá žádné nové dluhy, naopak vytváří přebytky a německá státní pokladna se plní. Lze si jednoduše spočítat, že výdaje na důchody budou v příštích letech státní rozpočet zatěžovat stále víc a víc. Německá populace se smrskává, a i kdyby se od dnešního dne nakrásně začalo ve spolkové republice rodit třikrát více dětí, demografickou propast to pro následující dvě až tři dekády rozhodně nezalepí. Migrace je tedy jediným řešením. Berlín jí musí dát takovou podobu a pravidla, aby nerozklížila společnost. Že se to stát může, víme od roku 2015.

Německo silně profituje z globalizace. Jako exportní velmoc nutně potřebuje světový trh, kterému nebrání cla. Antiglobalizační postoje amerického prezidenta Donalda Trumpa, který razí obchodní protekcionismus, jsou pro Německo nebezpečné. Berlín vynaloží veškeré úsilí, aby se Trumpův koncept na mezinárodní scéně neprosadil. Zatím má Německo dost spojenců, kteří z globalizace těží, ale odpor roste.

Digitalizace průmyslu je neodvratná. „Industrie 4.0“ se zatím skloňuje jako pionýrský projekt nových továrních hal, ve kterých počítač a roboti přebírají téměř vše. Rýsuje se nová průmyslová revoluce a skutečnost, že Německo tento koncept razí poslední čtyři roky, dává tušit, že tuto revoluci nechce zaspat. Co s tradiční průmyslovou zemí, jakou Německo je, tato Industrie 4.0 udělá, je velká neznámá. Lze počítat s velkými pohyby na pracovním trhu a s tím spojeným sociálním napětím.

Jako první se určitě bude transformovat nejsilnější průmyslové odvětví Německa - automobilová branže. (A to by mimo jiné mělo Česko coby velkého subdodavatele zajímat velmi.) Jenom na spalovací motory, které výhledově skončí, se v Německu váže na 600 tisíc míst. Dosud suverénním výrobcům aut z Německa roste nečekaně rychle silná konkurence. Že se do tohoto byznysu pustil třeba i Google, je potvrzením toho, že pojetí auta se mění. Pokud chce zůstat Německo na špici, musí se jeho automobilový průmysl přizpůsobit co nejdříve. Jinak bude v ohrožení víc než 600 tisíc míst.

Německo je dnes ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi stabilní, a to díky silné ekonomice a převládajícímu sociálnímu smíru. Budoucnost je ovšem nejistá. To je také její nejvýraznější vlastnost.

Pavel Polák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít