Marian Jurečka podruhé
Když byl před necelým rokem zvolen předsedou KDU-ČSL Marek Výborný, byla to nade vší pochybnost zpráva dne. Bez ohledu na to, že lidovecká strana je permanentně v krizi, v podstatě se nepřestala nikdy potácet na hraně výpadku z Poslanecké sněmovny a její politický vliv je už skoro zanedbatelný.
Ale je to pořád tradiční politická strana, s bohatou historií, kopírující v podstatě české politické dějiny, ideově pevně ukotvená, reprezentující jeden z hlavních evropských proudů.
Novým předsedou KDU-ČSL je Marian Jurečka, získal 205 z 357 platných hlasů
Číst článek
Ale hned druhou zprávou z loňského sjezdu byla porážka Mariana Jurečky, politika, který společně s Pavlem Bělobrádkem učinil nevídané – vrátil stranu zpět na výsluní, do sněmovny a rovnou i do vlády, když jen s volebním výsledkem těsně nad zvolitelností.
Jurečka se nejprve urazil, že to neocenili delegáti a nezvolili ho rovnou předsedou. A pak to neocenil ani nový předseda Vyborný, když do funkce první místopředsedkyně chtěl zcela neznámou senátorku Jelínkovou.
Jurečka ostentativně opustil místo konání brněnského sjezdu a celou sjezdovou noc se nechal jako malý kluk přemlouvat, aby na druhý den kandidoval alespoň na řadového místopředsedu. Na rozdíl od milého a vstřícného Jana Bartoška, svého letošního soka, též poraženého, nakonec trval na tom, že kandidovat vůbec nebude. Řadě delegátů tím připravil těžké zklamání a svým způsobem se zesměšnil.
Návrat do hry
Ale v politice není nikdy nic definitivní. Tragická a nečekaná událost v rodině předsedy Výborného změnila zase vše a uraženého Jurečku poněkud osudově vrátila zpět do hry. Reparát zvládl, ale není mu co závidět, nepřichází moc jako vítěz, ale spíše krizový manažer, je teď na něm, aby zvolna politicky bankrotující stranu zachránil.
Marek Výborný měl málo času, ale nedařilo se mu, strana dále stagnuje, známost její značky, ale i jméno jejího předsedy vykazuje bezmála nulový potenciál. Skoro to navozuje fatální otázku, jestli pozice strany není už nevratně beznadějná a není jí pomoci, i kdyby do jejího čela přišel sám apoštol Pavel.
Za této obtížné situace bude muset Marian Jurečka pokračovat ve svém reparátu. První velkou zkouškou budou podzimní senátní a krajské volby, které dříve bývaly lidoveckou doménou. Nyní jsou kromě zlínského fenoménu Jiřího Čunka na místě velké obavy.
Člověk z lidu
Může tak trochu automaticky spoléhat na to, že je nyní obecně nejznámější lidoveckou tváří, známější než předchůdce, zcela odpovídající profilu strany. Soukromý zemědělec, s bezchybně fungující velkou rodinou, sympaťák, člověk z lidu, vyjadřující se jednoduše a srozumitelně.
Fotografie u volantu traktoru i spíše mediální podezření z dobrých vztahů k zemědělskému kolegovi, byť v jiných, velkopodnikatelských dimenzích, premiéru Babišovi (ANO), mohou hrát spíše pro něj. Absence konkrétního programu nevadí, kdo z nás ho má. To může přijít později.
Přesto je jeho mise dále impossible, co se nedařilo Výbornému, nemusí se dařit ani jemu. Voličská základna strany je na dně, velmi omezená a oslovovat nové voliče se dařilo naposledy Josefu Luxovi, ale také jen když přišel s geniální myšlenkou tzv. Čtyřkoalice.
Pokud by chtěl Jurečka uspět, musí přijít s něčím podobným. Jenže zkušenost s debaklem spojení se STAN je varující. Jurečka tak bude muset zřejmě spoléhat jen na své neopomenutelné charisma a to nemusí stačit.
Chci přiblížit politiku lidem, říká Jurečka. Priority lidovců vidí v levnějším bydlení i reformě penzí
Číst článek
Každopádně ale nový předseda dostává novou šanci, přinejmenším zachránit historickou českou stranu hlavního evropského proudu, která by určitě chyběla, kdyby měla po sto letech vypadnout.
Má ji zcela ve svých rukou. Může ji nyní definitivně pohřbít, může ji zachránit tak, jako tomu bylo dosud, aby dále paběrkovala a doprošovala se u silnějších o drobky ze stolu.
Nebo z ní může učinit Liste Sebastiana Kurze – Die neue Volkspartei a dovést ji samozřejmě v odlišných českých podmínkách k vlivnému postavení vládní strany. To není věru malá výzva.
Marianu Jurečkovi se z ní skoro může zatočit hlava. Jenže si to vybral sám, z předchozích proher je prý poučenější, tak se od něj právem více očekává. Předpoklady i okolnosti mu nyní přejí více než kterémkoliv předsedovi před ním. Už jen tím, že strana je po vyčerpaném a trochu zlostném Bělobrádkovi a nerozjetém Výborném zcela na dně. A ode dna se dá docela dobře odrazit.
Tak uvidíme, jestli se zhostí role premiéra nebo aspoň vicepremiéra, byť i jen zatím třeba jen stínového, nebo bude zase jen trucovat ve vinárně U Elišky.
Autor je komentátor Českého rozhlasu.
Slovensko v roce 2024. Atentát na Fica a obrat směr Moskva
Petr Šabata
Jak se vlastně máme? Skvěle, nebo to stojí za starou bačkoru?
Petr Honzejk
Jak na dezinformace
Libor Dvořák
Čeští podnikatelé vyrazili na Západ
Luboš Kreč