Hlavní roli v organizování odporu hrají ve Francii odbory. Nejpočetnější a nejaktivnější z nich je CGT, Generální konfederace práce, která zastupuje úspěšně zaměstnance. „Jsme napojeni na úřady i prefekturu,“ vysvětluje můj průvodce ze CGT 93 Jean-Albert.

Přehrát

00:00 / 00:00

Alice Muthspiel: Malý průvodce pařížskou manifestací

Demonstrace si vyžaduje důkladnou a podrobnou přípravu. Přesná trasa z bodu A do bodu B musí být odsouhlasena prefekturou s předstihem. Řazení průvodu se svědomitě plánuje společně se všemi ostatními syndikáty. Ti nejsilnější se pak střídají na čele průvodu.

Velmi aktivní jsou ve Francii studentské odbory – bojují logicky za svou budoucnost – ale potkáte zde i zástupce anarchistů nebo PCF, francouzské komunistické strany, s typickými červenými prapory se srpy a kladivy.

„Jsou to největší stávky od roku 1995,“ říká mi starší pán na zastávce, který se asi nedočká svého autobusu.

Jsme tady!

Obchody jsou zavřené, rolety stažené a bankomaty zatlučené prkny. Policisté jsou na místě již dopoledne a kontrolují v přilehlých ulicích zavazadla lidí, kteří jdou směrem ke shromaždišti. S petangovými koulemi určitě neprojdete.

„Naše policie je historicky jednou z nejbrutálnějších v Evropě,“ poznamenává Jean-Albert a vzhledem k počtu ozbrojených složek si dělá legraci, že jsou tu vlastně demonstrace dvě.

Jde se krok za krokem a z amplionů na střechách vozů zaznívají populární písně různých hudebních žánrů s upravenými texty složenými na zlého Macrona a prokletý návrh reformy. Panuje tu velká vzájemná solidarita. Lidé zpívají, někteří i tančí a každých pár minut nezapomínají na své slavné „On est là!“ – Jsme tady!

Po celé délce trasy jsou tu už od rána instalovány stánky různých stran s letáky či občerstvením. Demonstrant nesmí trpět ani hlady, natož žízní, aby si akci užil tradičně v přátelské a tak trochu slavnostní atmosféře.

Každá třetí dodávka má otevřené zadní dveře a podává účastníkům kelímky s nápoji. Punč z antilského rumu či mojito jsou nejvyhledávanějšími, a odborářská cena 2 eura nepřekonatelná. Vozy jedou rychlostí přizpůsobenou chůzi demonstrantů. Naskočit znovu na schůdky pohybujícího se auta pro další božský nápoj je obrovskou výzvou, kaskadérským výkonem je poté sestup ze schůdků zpět na silnici s plným kelímkem.

Mou nejoblíbenější zastávkou je dodávka CGT pařížských hasičů. Průvod rozzářených sestřiček je více než motivující. Přípitek se nevyslovuje, jen v případě vítězství, vysvětluje Jean-Albert.

V bodě B, kde demonstrace končí a lidé se rozcházejí, je na místě aktivní pořádková služba CGT. Zajišťuje bezpečnost odchodu z demonstrace. Po čtyřhodinové procházce městem se často lidé nemají chuť rozejít. Dopomůže jim k tomu někdy policejní slzný plyn.

Ale což, to nejdůležitější je zacinkat důchodové reformě klíči a říci: „On est là!“, prostě jsme tady!

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži

Alice Muthspiel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít