Všechno zlé je pro něco dobré. I koronavirus
Když předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová představovala v Bruselu ambiciózní unijní plán „zelené Evropy“, pozvala si k tomu Gretu Thunbergovou, světoznámou bojovnici proti lidmi způsobenému oteplování planety. Gretě je mezitím už 17, a když slyšela, že cílem je, aby evropské státy dosáhly tzv. uhlíkové neutrality do roku 2050, neváhala to nazvat „kapitulací“.
Z jejího úhlu pohledu to má logiku: za 30 let tady už značná část současných špičkových politiků, včetně 61leté Ursuly von der Leyenové, nejspíš nebude.
Dětem Grety Thunbergové bude ale tolik, jako je teď jí. A tak nepřekvapuje, že mladistvou aktivistku tak vzdálené cíle, které se ještě ke všemu zdají průmyslovým bossům a jejich vazalům ve středovýchodní Evropě značně přehnané, ani v nejmenším neohromí.
„Nepotřebujeme si jen stanovovat cíle do roku 2030 nebo 2050,“ píše Greta Thunbergová ve svém otevřeném dopise, „potřebujeme cíle především hned teď, v roce 2020, a v každém měsíci a roce, který bude následovat.“
Kormidlo směrem k budoucnosti
Je ironií osudu, že co se nedaří Gretě, zvládá v těchto dnech z minuty na minutu pandemie, která se z Číny šíří po planetě. Továrny nevypouštějí obvyklý objem zplodin do ovzduší, protože se v nich kvůli výpadkům dodávek potřebných komponentů zastavuje nebo redukuje výroba.
Lidé nejezdí auty ani veřejnou dopravou, protože všude, kde to jen trochu jde, zavádějí úřady a instituce (mimochodem včetně Českého rozhlasu) pro své zaměstnance z obavy před nákazou tzv. „home office“, tedy práci z domova.
Letadla zůstávají na zemi, protože všude na světě ruší aerolinky spoje do nákazou obzvlášť zasažených oblastí. A těch přibývá každým dnem. Kdyby se spočítalo, o kolik se jenom za první kvartál letošního roku zredukoval objem skleníkových plynů zamořujících ovzduší, muselo by to udělat dojem i na Gretu.
Šance na poučení
Všechno zlé je pro něco dobré, praví lidová moudrost. Lidstvo má teď v každém případě šanci se poučit. Musí České aerolinie opravdu létat z Prahy do Milána až devětkrát týdně?
Je opravdu nezbytné, aby německá Lufthansa, z jejíž flotily zůstává teď v hangáru kvůli zrušeným mezinárodním spojům a kolabující vnitrostátní poptávce každé páté letadlo, musela udržovat dosavadní provozní síť, když se po Německu dá prakticky všude jezdit vlakem, který je k životnímu prostředí mnohem šetrnější? A je opravdu nutné, aby zaměstnanci byli v éře internetu a skypu na všech poradách přítomni i fyzicky?
Z nejvyšších pater moci jsou momentálně všude na světě slyšet nářky nad klesajícím výkonem hospodářství a nad tím, jak se kvůli pandemii hroutí indexy burz. Je to ale opravdu taková katastrofa, když se většina současné ekonomiky neobejde bez zplodin, které zdraví lidí poškozují podstatně víc než koronavirus, z něhož se drtivá většina nakažených lidí bez větších problémů zotaví? Je snad výkon hospodářství modla, cennější než lidské životy?
Vypadá to tak. V tom případě je ale nejvyšší čas zastavit se a obrátit kormidlo směrem k budoucnosti s novými technologiemi i pracovními místy. Právě teď k tomu je příležitost jako nikdy.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Blíží se zima. Pojďme si promluvit o ruském plynu a ropě
Libor Dvořák
Klima a přírodní katastrofy v zajetí ideologie
Tereza Zavadilová
Výročí ujgurské státnosti připomíná i probíhající nucenou asimilaci
Ondřej Klimeš
Amsterdamská lekce
Jan Fingerland