Podpora Pirátů kolísá po jejich odchodu z vlády kolem osmi procent. O zbytek by se, za předpokladu, že utvoří mnohdy i bizarní koalice, podělila uskupení, z nichž většina nemá s demokracií společného prakticky nic. Tak vypadá toho času mapa politického nebe v České republice.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lída Rakušanová: Férovost v politice se v Česku nevyplácí

Jak to vyjádřil předseda Senátu Miloš Vystrčil v rozhovoru pro Forum 24, „na budoucnost zalitou sluncem to nevypadá“. Proč?

To v těchto dnech předvádí při debatě o rozpočtu na příští rok parlamentní opozice, když vládě vyčítá první poslední a voličům slibuje hory doly. Což evidentně může splnit pouze za předpokladu, že zemi zadluží na další generace.

Faktem je, že se opozice tváří, jako by vláda Petra Fialy nemusela v uplynulých třech letech čelit energetické krizi a ruské agresi vůči Ukrajině, poskytnout přístřeší statisícům ukrajinských uprchlíků a vypořádat se s nebývale vysokou inflací, která začala rašit už za vlády Andreje Babiše.

Hlavně co nejvíc voličů

Předseda Senátu to říká úplně po lopatě: „Je to, jako když máte chalupu a najednou vám vítr vezme střechu. Přestože jste slibovali, že uděláte novou koupelnu, musíte opravit střechu, aby vám nepršelo dovnitř. Otázkou je, zda vás za to někdo bude kritizovat, jako to dnes dělá opozice, nebo jestli řekne, že chápe, proč jste museli tu střechu udělat.“

Problém je, že pod taktovkou Andreje Babiše spěje hnutí ANO k názoru, že střecha není potřeba, protože momentálně neprší. Hlavně že se pod Babišův deštník vejde co nejvíc voličů.

Ti podle analytiků nedovedou vesměs ani konkrétně definovat, co je k přechodu k hnutí ANO vede. Jejich důvody jsou emocionální. K nutnosti šetřit v zájmu našich dětí a vnuků se sice hlásí kdekdo, ale zároveň většina odmítá připustit, že by se to mělo dotknout i jich samotných.

Ani jazyky andělskými...

Ve společnosti se vesměs traduje, že Fialova vláda neumí komunikovat s veřejností. I předseda Senátu a člen ODS Miloš Vystrčil je přesvědčen, že je nutné „víc vysvětlovat, proč vláda dělá kroky, které dělá, jakým způsobem je dělá, a co to pro nás znamená“.

Bohužel, jak ukazují příklady z dějin, ve chvíli, kdy férové a demokratické vládě nezbývá kvůli reálným okolnostem než být především poslem špatných zpráv, nepomůže jí ani kdyby hovořila jazyky andělskými.

Churchillův projev z roku 1940, ve kterém národu sliboval jen „krev, dřinu, pot a slzy“, protože Británii hrozila invaze německých vojsk, vešel do čítanek.

On sám se bezprostředně po konci války musel premiérského křesla vzdát. Protože jeho strana prohrála volby.

Autorka je dlouholetá komentátorka Rádia Svobodná Evropa a Českého rozhlasu

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít