Manželství pro všechny, nebo tradiční rodina?

Je-li základem demokratické politiky diskuse, její zhoubou je nevěcnost. Jinak řečeno, neschopnost či neochota mluvit k věci, o které se jedná. Zatímco neschopnost je důsledkem nedostatečného vzdělání, neochota je plodem ideologické předpojatosti.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rodina

Rodina | Zdroj: Shutterstock

Pokrokáře upínající se k utopickému ideálu v zářné budoucnosti stejně jako tradicionalisty, kteří hledí k vybájenému vzoru v minulosti, žádné věcné argumenty nezajímají, protože jde přece o to porazit protivníka a k tomu se lépe hodí propagandistické slogany.

Přehrát

00:00 / 00:00

Daniel Kroupa: Manželství pro všechny, nebo tradiční rodina?

Obávám se, že v případě současné diskuse, v níž se vede spor o to, zda máme prosazovat „manželství pro všechny“ či spíše „tradiční rodinu“ nás politici zamotali do takových propagandistických hesel. Prohrabat se jimi k věci, o níž běží, je skoro nemožné. Jelikož se ale jedná o otázku cti, je naší povinností se o to alespoň pokusit. Nuže, do toho.

Především je třeba říci, že o žádné „manželství pro všechny“ se v daném případě nejedná a nejde ani o nastolení nějaké rovnoprávnosti. Manželství je jedním ze soukromých svazků mezi občany a liberálně demokratický stát je nikomu neupírá a rovněž do nich nemá co zasahovat.

To, co však dělá, je, že trvalému svazku mezi mužem a ženou poskytuje určitou ochranu a výhody. Činí tak proto, že právě toto spojení má nejlepší předpoklad k tomu, aby státu, řečeno cynicky, dodávalo a vychovávalo nové občany.

Střelba u nočního klubu v Oslu si vyžádala dva mrtvé a na desítku vážně zraněných

Číst článek

Využívat autority státu?

Nyní, když se o tuto ochranu a výhody uchází další skupina občanů, která podobné služby státu bude vykonávat jen sporadicky, je třeba věcně posoudit, zda existují nějaké rozumné důvody k tomu, aby jim stát vyhověl. Jestliže ano, zbývá zvážit právní a praktické důsledky, které to bude mít pro další fungování státu.

Například pro státní rozpočet, z něhož bude na různých dávkách čerpat příspěvky další skupina obyvatel. Pro všechny to tedy rozhodně nebude. Ostatní zůstanou i nadále stranou těchto privilegií. Budou-li se o ně ucházet zatím není jisté. S požadavkem na rovnoprávné postavení by se následně mohli ozvat například polyamoristé.

S otázkou udržení „tradiční rodiny“ má tato záležitost jen málo co do činění. Nejedná se totiž o věc státu, ale společnosti. Ti, kteří z náboženských důvodů či z důvodů obecně mravních v takové představě vidí ideál, musí především o jeho správnosti přesvědčit přímo své spoluobčany a nesnažit se při tom zneužívat státní moci. Něčím takovým zavání snahy učinit definici manželství jako svazku muže a ženy součástí ústavy.

Vyvolává to dojem, že s pomocí státu chtějí zasahovat do svazků, které mají být soukromé a svobodné. Využívat autority státu k prosazení vlastních mravních cílů tuto autoritu podrývá.

I ona má jistou mravní povahu. Spočívá však právě v tom, že chrání občanskou svobodu, včetně svobody uzavírat svazky podle vlastních preferencí: z erotické touhy, z prospěchu nebo z čisté lásky.

Zkrátka, nezbaví-li se debata o podobě manželství a rodiny ideologických předsudků a propagandistických hesel, nic dobrého z ní nevzejde.

Autor je filozof a pedagog      

Daniel Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme