Proto můžeme být rádi, že se nám podobné karamboly zatím vyhnuly, pokud tedy necháme stranou jeden případ z počátku 90. let. Rozhořčení na slovenské scéně je přesto pro Čechy vážným varováním či výstrahou, aby se snažili takovému vývoji předejít. Zdejší poměry se tolik neliší a možná skrývají podobné dračí vejce. 

Slovenský poprask má hlubší rovinu než samotný šok z vraždy dvou mladých lidí. Jde o to, že jeden ze zavražděných je novinář a že dělal svou práci, konkrétně se snažil kontrolovat využívání veřejných peněz.

Slovensko se podobá Česku tím, že má zásluhou evropských fondů k dispozici velké množství peněz na dotace. 

A co je podstatné, značnou část těchto peněz přerozděluje soukromým firmám. Samotný tento postup je sporný. Státní úřady či politici rozhodnou o tom, že veřejný zájem nejlépe zajistí soukromá firma, které za tím účelem přepošlou peníze.  

V jádru tato úvaha nedává smysl, přesto se na jejím základně ročně rozdělují desítky miliard korun, v rámci zemědělské podpory i podpory zaostalých regionů. Sporné jsou ovšem i modely, podle kterých se tyto dotace přerozdělují.  

K čemu jsou dotace dobré 

Obvykle se vymyslí nějaký přerozdělovací model, který automaticky přidělí peníze tomu, kdo splní jeho podmínky. Často může jít o firmu, která je sama o sobě dost bohatá, přesto ještě dostane podporu, která jí může přinést konkurenční výhodu. O veřejný zájem v takových případech nejde ani v nejmenším. 

Tento způsob přerozdělování samozřejmě přitahuje i ty největší firmy, které státní podporu nepotřebují, a také organizovaný zločin, jak jsme viděli právě na Slovensku. 

Stát by proto měl zvláště dotace soukromým firmám důsledně kontrolovat a prověřovat, jestli opravdu plní veřejný zájem, kvůli kterému peníze dostaly. Stát tak obvykle nečiní, protože podléhá lobby velkých firem, nemluvě o osobních známostech vlivných politiků a podnikatelů.  

V takových případech zaskakují za státní správu novináři a bohužel se stává, na Slovensku i v Česku, že jejich odhalení sami politici shazují třeba tím, že novináře označují za korupčníky, prostitutky a podobně.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Pokud v této situace dojde k vraždě novináře, tak se nejde zbavit dojmu, že politici jsou na straně velkých koncernů nebo dokonce organizovaného zločinu. 

V takovém selhání politiky je možné hledat jádro pozdvižení slovenské veřejnosti. Nutno si přiznat, že k podobným selháním dochází i v Česku, byť zatím nemají tak fatální důsledky. Přesto si vyžadují nějakou reakci, protože nemá smysl čekat, že také u nás dojde k nějaké vraždě.  

Je celkem jasné, co by měla státní správa udělat. Především by mohla provést důslednou kontrolou dotací soukromým firmám a zveřejnit výsledky, které by ukázaly, k čemu jsou takové dotace dobré.

Potom by bylo namístě všechny takové dotace zrušit, případně omezit na nejmenší možnou míru.  

Pokud se tedy po slovenské vraždě v Česku nic nestane, pak budeme vědět, že i u nás je propojení státu a soukromých firem silnější, než je pro občany bezpečné. 

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít