V další části ještě zmiňuje, že zahájeno i dokončeno bylo méně bytů než loni, že hodnota povolených staveb se snížila, a tak dále. Ani postupně, ani opatrně, stavebnictví prostě neoživuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Prvotní hřích, který může za drahé bydlení

Zpráva vzbuzuje několik otázek. Nejde ani tak o to, proč se výstavbu nedaří oživit či probudit, ale co vlastně způsobilo onen spánek, ze kterého bychom jí vlastně chtěli probouzet.

Výstavba je nadmíru politická věc – ať už jde o pozemní stavitelství, tedy výstavbu bytů, anebo inženýrské stavitelství, v překladu dálnice.

Proto je veřejnost průběžně bombardována dramatickými výkřiky, jak hrozná je situace na bytovém trhu, případně že se nestaví takřka žádné dálnice. Za viníka bývá zpravidla označována současná nebo minulá vláda. 

Samozřejmě jsou k dispozici i opačné superlativy, protože vlády si takovou kritiku nenechávají líbit a hlásí, že investují nejvíc v historii a podobně.

Nutno říct, že výroky politiků či lobbistů obvykle spíše zakrývají realitu. Zakrývají i prvotní hřích, tedy konkrétní důvod, který způsobil současnou mizérií. Není pak divu, že se nedaří napravit.

Prvotní hřích?

Stavebnictvím je v první řadě výstavba bytů, která stagnuje zhruba na úrovni roku 2015. Neprožíváme tedy katastrofu, ale stejně jde těžko pochopit, že ani nárůst příjmů, který Češi zažili v posledním desetiletí, se nijak neprojevil na bytové výstavbě.

Navíc letos výstavba mírně klesá. Obvykle se všechny současné těžkosti svádějí na covid, případně na následující inflaci, a to je také případ bytové výstavby. Během inflace zvýšila centrální banka úroky, to způsobilo nedostupnost hypoték a tím i pokles zájmu o nákupy nemovitostí. Co potom zbývalo stavebníkům než omezit výstavbu?

V případě bytů však velká inflace z let 2022 a 2023 za nic nemůže. V Česku začaly růst ceny bytů už po roce 2020 a to největším tempem v Evropské unii, podle Eurostatu se vzhledem k příjmům zvýšily za dva roky o 16 procent.

To už se muselo na trhu nějak projevit a nebylo třeba čekat, až o tři procenta vyrostou hypotéky. Jejich zdražení koncem roku 2022 naopak přispělo k tomu, že se ceny bytů začaly vracet na normální úroveň, byť pořád v Česku jde o čtvrté nejvyšší zdražení v Evropě za posledních deset let.

Cosi se stalo v roce 2020

Za to, že se ceny ve stavebnictví utrhly a v důsledku utlumily celý sektor, tedy nemůže inflace ani vysoké ceny hypoték, ale nějaká událost roku 2020, kterou lze poeticky označit za prvotní hřích.

Člověk nemusí být velký pamětník, aby si vzpomněl, že při první vlně covidu se zákony ve Sněmovně projednávaly a přijímaly během jednoho dne. Tehdy lobbisté prosadili zákon, který zrušil daň z nabytí nemovitostí. Argumentovali tím, že snížením daní za nákup bytu cena bydlení poklesne. Stal se ovšem pravý opak.

Zrušením daně za nákup nemovitostí byla odstraněna překážka, která bránila vstoupit na trh s byty spekulantům. Nadále mohli nakupovat a prodávat byty ve velkém tempu a vyhnat tak jejich cenu nahoru, že si je opravdu může dovolit méně lidí než dříve.

Dnes úroky klesají, náklady na hypotéky se snižují, ale v nejbližší době se už nesníží o mnoho víc než dosud. Ceny bytů vzhledem k růstu příjmů sice ještě klesají, ale ani to už nestojí za řeč.

Bytovou drahotu způsobila politická chyba v časech covidu, když vládní politici v čele s premiérem Andrejem Babišem nevěděli, co dělají, a když je na to opozice pod vedením Petra Fialy neupozornila. Těžko čekat, že to trh může napravit.        

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít