Kdyby nic jiného, už sama tato skutečnost vyvrací jedno z hlavních tvrzení skalních odpůrců této úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání domácího násilí a násilí na ženách, že Česká republika nic takového ratifikovat nemusí, protože na to má ve své legislativě dost vlastních prostředků.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lída Rakušanová: Istanbulskou úmluvu potřebovalo Česko jako sůl

Možná ano. Jenže jedna věc jsou paragrafy a druhá jejich výklad. V případě nezletilé dívky, znásilňované po dva a půl roku jejím otčímem, přihlédl například soud ke znaleckému posudku, podle něhož prý nemělo jednání pachatele pro jeho oběť „zásadní negativní dopad a je velká pravděpodobnost, že její obtíže úplně zmizí“. Nezmizely. Dívka se poté pokusila o sebevraždu a skončila v péči psychiatrů.

Podle zástupců organizací na pomoc obětem domácího násilí přitom nejde o žádný ojedinělý případ. Chyba je evidentně v systému: s podmínkou odchází v České republice od soudu každý druhý pachatel.

Otázka nabitá emocemi

V úmluvě Rady Evropy proti domácímu násilí, kterou už ratifikovala naprostá většina evropských zemí, se proto počítá například i s proškolováním nejen zdravotníků a policistů, ale také soudců a soudních znalců.

Aby pochopili, jakým traumatem oběti sexualizovaného násilí procházejí.

Česká vláda podepsala dotyčnou úmluvu už v roce 2016. A je vlastně s podivem, že v zemi, která jako jedna z prvních v Evropě poskytla ženám volební právo, se z její ratifikace stala tak kardinální a emocemi nabitá otázka.

Ryze pragmatický závazek k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci a k poskytnutí finančních prostředků na služby, zmutoval do ideologie non plus ultra.

Včetně podezírání i řady jinak celkem příčetných osobností v Parlamentu, že úmluva ohrožuje českou kulturu a české tradice, že chápe násilí na ženách jako třídní boj, ale ve skutečnosti usiluje o převýchovu mužů a chlapců, že jejím pravým cílem údajně je rozbít rodinu jako takovou.

Na Úmluvě o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí se v roce 2011 dohodla Rada Evropy. Jedna z nejváženějších evropských institucí, založená v roce 1949 na ochranu lidských práv. Z 45 signatářských států ji doposud ratifikovalo 39 zemí. Česko se k nim za současné vlády už nepřidá.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít