Jaderná elektrárna, to je vlastně soubor hned několika jevů – je to obrovská budova, ale také velký průmyslový projekt, součást energetické i bezpečnostní soustavy každé země, a také něco, co zadavatele a dodavatele na mnoho desítek let hluboce spojí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Česko a Korea, spřízněni volbou a reaktorem

Je příznačné, že stavbou jaderné elektrárny nebyla pověřena ruská firma, i když před pár lety to možná nebylo zcela vyloučeno, nebo čínská, ačkoli v Čínské lidové republice se nyní staví nejvíc bloků na světě.

Do posledního kola u nás vstoupila už jen Francie a Korea. Podle vyjádření českých představitelů byla korejská nabídka lepší ekonomicky i technicky, což ovšem může obvykle posoudit jen velmi úzká skupina odborníků. Podívejme se na jiný aspekt věci, totiž ten geopolitický.

Jeden, nebo druhý

V něčem je osud Koreje podobný Česku – je to země historicky sevřená mezi silné hráče, Čínu, Japonsko, dříve i Rusko. I Koreu postihla válka, okupace, pak studená válka, nedemokratický režim, a pak demokratizace a samozřejmě ekonomické reformy, které z velmi chudé země udělaly velmi úspěšného hráče i v technicky náročných oborech.

Korejská cesta k prosperitě se od té české a československé před sto a více lety lišila v tom, že v rozvoji průmyslu, včetně toho obranného hrála mnohem větší roli vláda a její naprosto systematické úsilí v tomto směru, v podobě strategických rozhodnutí, zakázek i přímých investic státu.

Dnes považujeme za normální, že jezdíme v korejských autech a v kapse máme korejský telefon – přitom takto viditelně úspěšných zemí zas tolik není. Vedle toho totiž Korejská republika dokázala ještě něco dalšího, a to je vytvoření specifické značky.

Nejdříve to možná byla „jen“ tradiční korejská kuchyně, co zaujalo lidi jinde v Asii, ale i na Západě. Později přišla korejská pop music, filmy, počítačové hry, literatury a nakonec se začalo mluvit o korejské „soft power“.

Ne vždy se dodává podstatná věc, že tato měkká síla vznikla nejen díky umu Korejců a kouzlu tamní kultury, ale z velké části plánovitě a na základě vládní objednávky a přímých státních investic neméně než tamní strojírny. A mohla přispět i k tomu, že se stát jako Česká republika rozhodl koupit bezpečnostně a geopoliticky tak citlivou věc u vzdálené země jako je Korea, a nikoli třeba od našeho spojence v Evropské unii a v NATO, jako je Francie.

Podobně před časem Polsko navázalo velmi úzkou a rozsáhlou spolupráci s korejskými zbrojaři – jistě i kvůli kvalitě a ceně, ale také s pocitem, že Korea je srozumitelný a spolehlivý partner.

Korejská republika nemá vůči státům, jako je Česká republika nebo Polsko, důvod, příležitost ani záměr uplatňovat tvrdou sílu, ale jeho měkká síla mu může hodně pomoci.

Spřízněni volbou

I nadále ovšem platí, že stavba jaderné elektrárny se podobá nákupu stíhaček nebo tanků. Nejde v ní jen o peníze, ale i o dlouhodobé spojenecké a bezpečnostní závazky. Je vždy dobré, vedle spolehlivosti a ceny, zahrnout podobné skutečnosti do celkové úvahy.

Je docela dobře možné, že nakonec část technologií pro českou elektrárnu budou vyrábět další země, včetně firem ze Spojených států, což je z českého hlediska spíše dobře.

Co se geopolitiky týče, Česká republika spojením s Koreou snad zvýší svou energetickou bezpečnost za co nejlepší cenu. Korea zas získá další referenční zakázku a samozřejmě finanční zisk.

Současně i ona, coby země střední velikosti ve složitém regionu, bude nadále chycena do sporu mezi mnohem většími hráči, v nadcházejícím období to bude Čínská lidová republika a Spojené státy americké. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít