Jsem vděčná Slovákům, že nám při rozdělení původní vlajku přenechali. Pravda, ne vždycky jsme naši – tehdy ještě československou – vlajku milovali.

Přehrát

00:00 / 00:00

Iva Pekárková: Případ ukradené vlajky

Při všemožných i nemožných výročích jsme ji museli věšet do oken společně se sovětskou, to aby nás někdo neudal, že „nezdobíme okna“, a po našich kádrových materiálech se nerozlila velká černá kaňka.

Ostatně nepatříme k národům, které státní vlajkou zdobí každou tyčku. Jsme mimořádně umírnění, pokud se vyvěšování české vlajky týče.

Teprve v poslední době vlajících českých vlajek značně přibylo, bohužel obyčejně vlají nad hlavami spoluobčanů hlasitě hlásajících velmi nedemokratické a předpotopní postoje.

Takzvaní vlastenci, pro které se nedávno ujalo označení dezoláti (ne každý má to slovo rád, ale mně osobně se líbí, přijde mi výstižné a zvukomalebné), demokratičtěji smýšlející většině státní vlajku prostě ukradli a využívají ji k propagaci svých prapodivných cílů.

Mnoho z nás si teď státní vlajku spojuje právě s nimi. Kamarád pronesl památnou větu: „Vidím skupinku mladých, na oblečení samou vlajku. Už jsem se leknul, že to jsou dezo – a oni to byli sportovci na cestě do zahraničí!“

Taková krádež symbolu rozhodně není ojedinělá. Vzpomeňte si na Hitlera a indickou svastiku. Rudyard Kipling po téhle zlodějině toužil vyškrábat svastiku z obálek všech svých knih.

Vezmeme si vlajku zpátky?

Když jsem při oslavách třiatřicátého výročí sametovky viděla na Václaváku spoustu českých vlajek, trošičku jsem se lekla.

Myslela jsem, že většina dezolátů s mnohým hýkáním a pořváváním odpochodovala přes Nuselský most dělat bugr u České televize. Viděla jsem jejich mocný průvod, když jsem kolem nich jela v autobusu. Tak co tu ty vlajky ještě dělají?

Pak jsem si ale všimla, že vlajkonoši vesměs nevypadají jako dezoláti. A jako dezoláti nekřičí. Prostě si ukradený symbol naší státnosti vzali zase zpátky. Někteří český prapor dokonce připojili k tomu modrému hvězdnatému, který představuje Evropskou unii.

Pravda, když k tomu přišijí i modrožlutý ukrajinský prapor a prapor Severoatlantické aliance s růžicí kompasu, připomíná výsledek patchworkový ubrus.

Mně osobně to ale nevadí. Jsem ráda, že si svobodně a proevropsky smýšlející Češi tu naši pěknou vlajku nenechali vzít.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně.

Iva Pekárková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít