V něm sice také hospodářství roste, ovšem někdy dosáhne vrcholu a následuje zpomalení, někdy dokonce recese, než nastane další oživení.

Teď už víme od Českého statistického úřadu, že máme vrchol ekonomického cyklu za sebou a že nastává zpomalení. Vůbec nejde o dramatický obrat. V posledním čtvrtletí minulého roku rostlo hospodářství opravdu velkolepým tempem o 5,5 procenta meziročně, v prvním čtvrtletí letošního roku o čtyři a půl procenta.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Takové tempo nepatří v celé Evropě zdaleka k nejhorším. Prosperita pokračuje, o tom není pochyb. Člověka ovšem mohla zarazit jedna věc. Někteří komentátoři začali křečovitě ujišťovat, že je všechno v pořádku.

Používali k tomu dva argumenty. Podle jednoho pořád rosteme rychleji než vyspělejší země typu Německa a Rakouska. I když se teď naše expanze zmenšila, stejně doháníme ztrátu ve výkonosti.

Na tom je pozoruhodná neznalost jednoduché matematiky. Pokud mají Němci či Rakušané vzhledem ke své velikosti dvojnásobnou ekonomickou výkonnost, musí Češi růst nejméně dvakrát rychleji, aby začali Němce a Rakušany dohánět. To se však v posledním období nestalo.

Možnosti exportu a průmyslu a výroba automobilů

Za druhý uklidňující argument posloužila tabulka, podle níž je míra tuzemských investic nejvyšší v Evropě, nějakých 25 procent hrubého domácího produktu. Je tedy vidět, že neztrácíme čas ani peníze a utrácíme za svůj budoucí rozvoj, který se bez jakýchkoli pochybností dostaví. Tento argument se používá, když je zemi zle, a chce se ukázat, že něco přece funguje.

Česko má ovšem největší podíl investic vzhledem k HDP posledních deset let a důvodem je prostě skutečnost, že zdejší ekonomika stojí víc než v jiných zemích na průmyslu. Průmysl pak vyžaduje zhruba dvojnásobný objem investic než služby, které dominují v jiných zemích. S přihlédnutím k tomuto faktu Česko investuje dost, ovšem na úrovni ostatních deseti nebo patnácti zemí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Začátek ekonomického zpomalení a co s tím

Kdo se utěšuje tím, co není příliš důležité, nebo co je samozřejmé, ten se bojí něčeho vážného. Třeba se Češi po zkušenosti s pádem socialismu obávají, že se něco podobného stane i s kapitalismem. Nic tak fatálního nás ovšem nečeká, proto je možné reagovat racionálně. Neuklidňovat se prázdnými argumenty a spíše se zamyslet nad tím, co zlepšit, a připravit tak budoucí konjunkturu.

V tomto konkrétním případě je dobré nepřehlížet, že se zřejmě vyčerpaly možnosti exportu a průmyslu, které stojí na výrobě automobilů. Za varování je možné považovat i překvapivě rychlý odliv dividend, který bylo možné pozorovat už v březnu, i když dividendová sezóna obvykle začíná v červnu. Může to znamenat, že investoři nevidí v Česku dostatečnou perspektivu rozvoje, do kterého by mohli vložit své peníze.

Ekonomické zpomalení navozuje vždy takové otázky a problémy, které vyžadují nějaká řešení. Pokud se je snažíme vytěsnit a uklidňujeme se bájemi o středoevropském tygru, pak si sami komplikujeme budoucnost.

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít