Alespoň 1700 hektarů polí, na kterých hospodaří skupina Agrofert, nemá vyjasněné majetkové vztahy. Pro představu: jde o území velké jako celé Lidečko na Vsetínsku (nebo taky 378 Václavských náměstí či přibližně 2346 fotbalových hřišť).

Mapka ukazuje čtverec velký 1 700 ha na území Prahy. Myší ho můžete posunout a rozlohu tak porovnat třeba se svou rodnou obcí.

Právě smluvní vztah s majitelem půdy je ale podmínkou pro čerpání zemědělských dotací.

Jde o analýzu, kterou si úřady mohly udělat už dávno. Základem je „databáze polí“ LPIS, která eviduje, kdo na pozemku hospodaří. Právě zápis v tomto systému je podmínkou pro čerpání dotací. Zapsané jsou zde půdní celky, ne přímo parcely. Proto je třeba mapu z LPIS překrýt ve specializovaném programu s mapou katastrální. Výsledkem je seznam parcel a zemědělců, kteří na nich hospodaří.

Samotná analýza vlastníků je pak veřejnosti v praxi nedostupná (katastr si za informace o majitelích účtuje poplatky, které při takovém množství pozemků vyjdou na miliony; to neplatí pro úřady, ty mají přístup do katastru zdarma). Veřejně přístupná je ale tabulka nedostatečně identifikovaných vlastníků na stránkách Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Porovnáním vznikne seznam polí, na kterých sice někdo hospodaří, ale není jasné, kdo je vlastní. Tedy pravděpodobně není nikdo, kdo by mohl s hospodařením a čerpáním dotací dát souhlas. Často jde o majetkové vztahy přetrhané obdobím totality.

Například když vlastník políčka emigroval a v zahraničí zemřel. Pokud by se Česko o jeho smrti oficiálně dozvědělo, pozemek by připadl dědicům, případně státu. Takto ale dědicové často ani neví, že mají na kousek pole nárok.

Státní zemědělský intervenční fond, který na vyplácení zemědělských dotací dohlíží, majetkové vztahy přezkoumává jen ve chvíli, kdy se na něj obrátí poškozený majitel půdy či zemědělec. Teprve pak úřad řeší, zda ten, kdo dotace čerpá, má k pozemku všechna potřebná práva.

V případně neznámých vlastníků ale není nikdo, kdo by se na úřad mohl obrátit. Nárok na nájemné je navíc po třech letech promlčený.

Kolik to je peněz? To ví jenom stát a Agrofert

Odhadnout, na jaké peníze si firmy - problém se zdaleka netýká pouze Agrofertu - díky těmto pozemkům přišly, bez dalších informací příliš dobře nejde. Dotací vyplácených na hektar je řada a podstatné je, o které z nich zemědělec požádal.

Taková informace ale veřejná není, má k ní přístup jedině SZIF a samotný zemědělec. Pokud ale vezmeme v úvahu jen jednotnou platbu na plochu (SAPS, 3514 Kč na hektar) a platbu za zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí (greening, 1928 Kč na hektar), na 1700 hektarech jde o miliony, resp. desítky milionů korun ročně. Dotačních titulů odvozených od hektaru je totiž více, například na oplocení, pastvu dobytka či zelenou naftu.

Navíc pravděpodobně nevíme ani o všech problémových pozemcích. Že Agrofert hospodaří na pozemku se známým majitelem ještě neznamená, že s tím dotyčný souhlasí. Řada lidí pozemek zdědila a nyní se o něj příliš nezajímá.

V obratu skupiny Agrofert jde na první pohled „jen o drobné“, problematické pozemky činí v celkové výměře obhospodařovaných lánů méně než jedno procento. Absolutní čísla, tedy miliony, už tak banální nejsou. V neposlední řadě pak firmy sklízejí a prodávají plodiny na zmíněných pozemcích vypěstované. A to vše každý rok.

Jan Cibulka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít