Nejnověji její legendu nabourává historik Ústavu pro studium totalitních režimů Adam Hradilek, který před několika dny publikoval rozsáhlou studii s řadou autentických dokumentů.
Na rozdíl od mnoha svých pozdějších spoluvězňů se Karel Brabec v politice nijak neangažoval ani nijak nevystupoval proti komunistickému režimu. Bylo by to totiž v rozporu s náboženským učením.
Romantický klukovský odboj proti nastupující komunistické totalitě Černíka spolu s třinácti vrstevníky přivedl do brněnské věznice StB na Cejlu a před Státní soud.
Během Slovenského národního povstání dokázal Branislav Tvarožek několikrát přesvědčit nepřátelské vojáky o své „spolehlivosti“, ze zajetí se mu nakonec podařilo utéci a opět spolupracoval s odbojem.
Dnes žije bývalý americký novinář a také dlouholetý politický poradce OSN pro Kosovo Jolyon Naegele kousek od Prahy a cítí se zde stejně doma jako kdekoliv jinde ve světě.
„Škola byla pětitřídní, dekretem ministerstva školství jsem byl jmenovaný učitelem a později i ředitelem. Měl jsem 120 žáků a všechny si je pamatuji,“ vzpomíná.
Jiří Fišer jako zřejmě poslední Mengeleho dvojče v Česku stále předává svůj životní příběh dalším generacím. S bratrem Janem si je ke svým hrůzným pokusům vybral nacistický „Anděl smrti“.
Do rodného Brna se Pavel Polášek vrátil teprve před dvěma roky a doma je prý stále na obou místech, přestože se od sebe tak liší a dělí je přes osm tisíc kilometrů vzdušnou čarou.
Byl ve skautu, který komunistický režim zakázal. Za to mu chtěli škodit, začali si říkat mstitelé. Přerušili proud do obce, roznášeli protirežimní plakáty. Za to putoval na tři roky do uranových dolů.
Přestože v době, kdy Miloš Knorr poprvé spatřil svoji budoucí ženu Betty Lee, už za svou „špionskou“ dráhou udělal tlustou čáru, ona se o jeho záhadné minulosti dozvěděla prakticky ihned.
Zuzana Prudilová natočila na tři desítky příběhů přeživších z celé Moravy, které jsou dnes prostřednictvím internetu přístupné školám a dalším zájemcům po celém světě.
Náhoda ji naštěstí svedla dohromady s mužem, který jí nejen pomohl legálně opustit republiku, ale byl pravým opakem jejího otce, který nad ní zlomil hůl.
Nebyly jich dvě stovky, ale jen deset. Jejich podzemní tunel neměřil přes sto metrů, ale sotva dvacet. A svobodu nakonec nezískal vůbec nikdo. Přesto lze jejich akci srovnat s „Velkým útěkem“.
„Někdo nám řekl: ,Musíte tam na tu boudu na hranicích v horách a tam máme člověka, který vás převede.´ Všecko jsme prodali,“ líčí Petr Demetz útěk za svobodným studiem.
Tak jako u mnoha jiných zajímavých osobností, byl i životní osud Božetěcha Kostelky tak trochu předurčen už od narození. Jeho otec byl totiž úspěšný sportovec a činovník v katolické organizaci Orel.
V současnosti je Jolaně Blau 80 let, patří ale stále mezi lidi, o kterých se říká, že žijí naplno. Její vzpomínky zahrnují jména jako Šlitr, Matuška, ale i Spielberg nebo Warhol.
Paní Doris Grozdanovičová se narodila v Jihlavě, část dětství ale prožila v Brně. Tam na vlastní kůži zažila příchod Němců a dopad protižidovských Norimberských zákonů.
Paul Ort bydlí na Manhattanu, kde zažil útok Al-Káidy na World Trade Center. Po nacismu a komunismu se tak téměř na prahu vlastního domu setkal i s třetím svět ohrožujícím hnutím.
Růženě Bunžové je dnes 102 let a žije v USA. Stále mluví výborně česky a neztrácí kontakt s krajanskými sdruženími. Její životní příběh mapuje další díl seriálu Paměťová stopa.