Spor o ochrannou známku hodinek Prim se vrací na začátek. Správní soud zrušil předchozí verdikty
Nejvyšší správní soud (NSS) nařídil Úřadu průmyslového vlastnictví, aby se znovu zabýval platností ochranné známky hodinek Prim, původně zapsané v roce 1985. Vlastnila ji společnost MPM-Quality, nicméně úřad v roce 2014 na podnět konkurenční firmy Elton hodinářská prohlásil známku za neplatnou. Soud nyní vyhověl kasační stížnosti MPM-Quality, obsáhlé rozhodnutí zpřístupnil na úřední desce.
Po zásahu Nejvyššího správního soudu se spor o ochrannou známku vrací na začátek. Zrušeno je rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterému soud vytknul nesrozumitelnost i procesní pochybení, i předešlá rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví a jeho předsedy.
‚Hrozily by obavy z politického tlaku na soudce.‘ Proč soud smetl výtku Benešové v kauze Postoloprt?
Číst článek
Správní soud poukázal na mimořádný rozsah spisu a složitost sporu. Společnost Elton hodinářská se podle NSS domáhala prohlášení neplatnosti ochranné známky ryze z důvodů dotčení svých autorských práv. Úřad i soud ale nesprávně posuzovaly „zápisnou způsobilost“ známky i z jiných hledisek, jako je například klamavost.
Úkolem ÚPV podle soudu není pokoušet se narovnat právní situaci „vzešlou ze vztahů vzniklých v poměrně vzdálené minulosti, za zcela rozdílných socioekonomických podmínek“.
„Je mimořádně obtížné domýšlet na základě fragmentárních indicií, jež se postupně vršily ve spisovém materiálu, jaké bylo předivo vztahů mezi průmyslovými podniky v 60. letech 20. století a později, v konturách reálného socialismu, a to i pro historiky,“ stojí v rozhodnutí.
Státní zástupkyně z Prahy se dotazovala kolegyně na zetě. Podle soudu zneužila funkci, dostala důtku
Číst článek
Složitý kontext
Kauza nemá podle soudu žádný „restituční rozměr“. Na kroky jednotlivých koncernových podniků v tehdejší ekonomice nelze hledět dnešníma očima. Podniky vznikaly a zanikaly na základě centrálního řízení.
„Nelze tedy nyní jednoduše říci, který z nich své vztahy budoval a obchodní kroky prováděl svobodně, a který naopak ve vazalském postavení. Vše, co se tehdy odehrálo, je z právního hlediska fakticita, již je třeba nyní přijmout tak, jak se vyvinula (na rozdíl od případů, které zákonodárce po roce 1989 řešil restitučními předpisy),“ konstatoval Nejvyšší správní soud.
Vzhledem ke spletitosti sporu je podle NSS pravděpodobné, že se jedna nebo druhá strana, nezávisle na tom, kde leží objektivní pravda, může při prosazování své verze dostat do „důkazní nouze“. Za takové situace by se měl zachovat status quo, plyne z rozhodnutí, se kterým se nyní musí vypořádat Úřad průmyslového vlastnictví.
